diary

6.3. 2015

6. března 2015 v 20:41 | hannie
Jak začít? Dlouho jsem tu nebyla, na vše kašlu. Ale i přesto všechno mám potřebu sem napsat. Jak se mám? Mám se dobře, letos maturuji, moc toho nestíhám, Učím se na testy, hraju hry, vypracovávám maturitní otázky, utrácím šílené peníze za přípravu na scio testy a za přihlášky na vysoké školy. (do těch knih na scio testy jsem se koukla zatím 2x :-D) První scio testy dělám 14.3. 2015 a to z AJ, OSP a ZSV. Ufff, asi to bude dřina. Hlavně, když si představím peníze, které do toho šly, tak je mi zle. Nemůžu to posrat. Nemůžu zklamat sebe a okolí. Jako další boom tu je maturitní ples. Je kolem toho tolik stresu. Neustálé doučování tanečních kreací, které mi opravdu nejdou. Připadám si jako prkno. (:-D) Pak šaty na ples, účes, líčení. Gosh, proč je toho tolik? Fakt bych se chtěla rozdvojit, a má první osoba by se zabývala grafikou, PR a fotografií, chodila na brigády a druhá osoba by se řádně připravovala na testy, přijímačky, tančila a četla. Ale jelikož to nejde, tak to nakonec dopadá tak, že z toho nedělám nic a jen tak sedím a koukám z okna. ... Jo a nebo u toho všeho usnu. Vrr, asi ze všeho zešílím. Hrozně se bojím toho, že nedám maturitu. Ach jo, znám i totální primitivy, kteří jí mají. Co když zrovna já zklamu a nedám to? Koukám, že se opravdu podporuji. Jak jste na tom vy? Máte maturitu za sebou? Pokud ano - jak vám dopadla budoucnost? Skončili jste tak, jak jste si plánovali a nebo nikoliv?

Jedna vteřina

23. srpna 2014 v 19:23 | hannie
Člověk, co tvrdí, že tě miluje, tě v zápětí pošle jedním úderem k zemi. V jedné minutě, né-li vteřině. V jedné vteřině se ti otočí tvé myšlení o 180°, tvůj pohled na svět se změní a chuť k životu také zmizí dost rychle. Vlastně tak rychle jak přišla. Nač máme potřebu ubližovat svým bližním, nač máme potřebu dávat své pády za vinu těm druhým. Zejména těm, které údajně milujeme. Nač máme potřebu dokola omílat chyby, kterých se ten druhý dopustil, ačkoli jsme si po zkoušce sebevraždy (té druhé osoby) řekli, že už se o těch chybách nikdy nezmíníme. Nač máme potřebu tyto věci vytahovat? Možná proto, že víme, že zrovna tímhle dokážeme zasadit velmi bolestivý úder? Nejlepší na tom všem je, že se z toho člověk nedostane. Nikdy. Jak by se také mohl dostat z něčeho, co je mu neustále připomínáno? "Jediné co umíš - ubližovat lidem, ničit jim životy." Jak se má člověk dát dohromady, jestliže neustále poslouchá takové věci? Jak má stát pevně na nohách, když je neustále někdo podráží. Jak má pak normálně smýšlet, když je mu těžko jen z toho, že dýchá.

Lost...

3. března 2014 v 22:36 | hannie

Člověk si nikdy neodpustí chybu, kterou udělal. Nikdy nedovolí, aby zmizela v zapomnění a nebo aby nenastal den, kdy by se vám nepřipomněla a neublížila vám. Bohužel jsou tu - ty chyby, které děláme a nedají se smazat. Nedají se vrátit. Dokážou vás tak skvěle rozebrat, dokážou tak skvěle ublížit, aniž by třeba byly dělány s tím úmyslem, aby ublížily. Dokážou to, abyste si vyčítali to každičký den. Každou hodinu, každou minutu, každou vteřinu. Dokážou vás shodit, dokážou vás dostat tam, kam jste si mysleli, že se nikdy nedostanete. Na takové dno. S ubrečenýma očima a s další posilou tekoucích slz pro skvělé zčervenání očí se koukáte na psa, který v okamžiku, kdy vás spatří, začne kňučet. Hlava se vám kácí na kolena a vy si vyčítáte, proč jste to sakra dělali. Proč? Proč jsem to udělala? Nejhorší je, že s tím nedokážu žít, nedokážu žít s tím, že jsem ublížila někomu, koho miluji. Dokázala jsem to, že ve mne ztratil důvěru. Je to tak neskutečně bolestivé. Nikdy si to nepřestanu dávat za vinu, nikdy se nedostanu dál. Nikomu bych nepřála, aby musel žít s takovou tíhou. Věřte mi, že mně se žít nechce. Neustále se to vrací, ta bolest. Myslíte si, že je to v pohodě, ale pak příjde zkrat, kdy si uvědomíte to, co jste tomu milovanému člověku vlastně udělali. Znovu a znovu, nedokážete s tím bojovat. Nechce se vám žít. Nechcete přijít o tu osobu. Vlastně byste za ni byli schopni dát život. Myslím to vážně. Nikdy jsem nechtěla takhle nikomu ublížit, obzvlášť ne jemu. Nikdy si to nepřestanu vyčítat, nikdy. Nikdy to ze mně nezmizí, nikdy ze mě nezmizí ten pocit, že jsem mu ublížila. Nikdy si nepřestanu myslet, že jsem špatná. Několit let ubližovali lidi mně a teď jsem někomu ublížila já. Už to nikdy nechci zažít. Nechápu lidi, kteří mají ubližování v denním pořádku. Nemohla bych. Stačilo mi ublížit jednou a příjdu si tak bezcenná. Jsem taková zkurvená svině. A ještě horší na tom je to, když pro vás ten člověk, kterému jste ublížili, znamená celý svět. Má noha klesla z židle dolů a pes ji začal olizovat, myslí si, že mi tak bude líp. Oceňuji jeho snahu, ale nepomůže nic. Chtěla bych dostat pusu. Od něj. Jednu jedinou pusu. Nebo objetí, prosím, chtěla bych obejmout. Od tebe, od nikoho jiného. Byla by to po tom všem taková zkurvená úleva. Ani si nedokážete představit, jak moc se mi klepou ruce při psaní tohohle výlevu. Vždy si pro mě byl ten nejlepší, ať už si myslíš cokoliv. Vím, že je to se mnou těžké, ale nikdy bych ti neublížila tak, jako jsem ti ublížila. Nikdy bych tě nechtěla vidět znovu zlomeného, nikdy bych tě nemohla podvést, nikdy bych tě nemohla za kohokoliv vyměnit. To citové pouto je tak silné, nikdy jsem takhle silné citové pouto u nikoho nepocítila. Ach jo. Miluji tě, jako nikdo nikoho.

Je vlastně něco, co chápu?

21. října 2013 v 21:59 | hannie
Nechápu, proč je to tak těžké. Nechápu, proč jsme schopni natolik ubližovat. Nechápu, proč je to tak bolestivé. Nechápu, proč nedokážu být silná, jako pokaždé. Nechápu, co se kolem mě děje.

Promise we won't say goodbye.

11. října 2013 v 18:03 | hannie
Ach, přemýšlela jsem nad tolika možnostmi, co bych teď mohla dělat a vybrala jsem si to nejtěžší a to, napsat článek. Tedy, nazvala bych to spíše úvahou, než-li normálním článkem.

Za dva dny to budou dva měsíce, dva měsíce už mám někoho, koho miluji. Zdá se mi, jako by to byla věčnost, jako, kdybychom spolu byli rok, dva. A přesto to jsou jen dva měsíce, dva měsíce, kdy každý den není stereotypní a každý den pociťuji a poznávám něco nového, ať už je to bolest, strach, láska, žárlivost, euforie, oddanost,... A ano, jsou to i slzy a pláč, ať už z radosti, či smutku. Je hrozně zvláštní milovat a být na někom závislá tak moc, za tak docela krátkou dobu. Vytvořila jsem si citové pouto k někomu, kdo... je neskonaně skvělý. Pro někoho možná ne, ale pro mne ano. Nesnáším veškeré dny, které bych nazvala dny hádacími. Tak moc nerada mu ubližuji a i nerada ubližuji sobě, i když to v poslední době dělám docela často, mrzí mě to. Ale i přes tohle se přeci dá přenést, když milujete tak, jak milujete. Neumíte si představit, jaké to je, když ho máte u sebe, jaké to je, když ho můžete obejmout a držet za ruku, nebo prostě jen tak blbnout. A jaké to je, když s vámi není, když u vás nemůže být, nemůže vás utěšit, když brečíte, nemůže vás obejmout. Většinou při psaní svých článků brečím, jelikož si uvědomím, jak je pro mne ta osoba důležitá a ani tento článek není výjimkou. Ach jo. Nemám ráda ani to, když vím, že je smutný, nebo mu něco putuje myšlenkami a je kvůli tomu zamklý, ale pokaždé, když se na to zeptám, dostanu odpověď, že nic není, přitom vím, že ano, vidím ten obličej, ten pohled... Klady převažují zápory. Cítím se jak malá, jako, kdyby mi někdo dal srdíčkové lízátko, jen tohle není lízátko, haha. No, nic, přála bych každému, aby zažil tento pocit, aby věděl, jak krásné je někoho mít. Hm, prostě ho nechci ztratit. Ano, zní to jako klišé od třináctileté megaliticky zamilované slečny, která může těžko vědět, co je to láska, ale já si myslím, že to vím, že je to přesně tenhle pocit. Jsem bezmezně zamilovaná a oddaná. Tak už přestávám psát, jen jsem se nad tím chtěla zamyslet a sesmolit něco, co si nikdo z vás nepřečte, ale o to nejde, jde o mě... a o něj.


P.S. tu písničku si při případném čtení tohoto článku pusťte, psala jsem u toho tento článek.

Pokud vyšplháme tak vysoko, přísahám, že nikdy nezemřeme.

11. září 2013 v 20:30 | hannie
Nevím, jestli se někomu bude chtít číst tento článek, ale já to sem prostě musím napsat, mám neuvěřitelnou potřebu se někam vypsat. Ani nevíte, jak moc jsem šťastná. Kolik věcí se za tu dobu změnilo. Život se vám otočí o 180°, a to jen díky jedné osobě, která pro vás momentálně znamená celý svět. Je mi skvěle. Je tu jen jedno "ale", které mi dělá docela problémy a občasné pocity bezmoci, které někdy nejdou překonat. Je to tím, že momentálně někde existuje člověk, který nám nejspíš nepřeje to, co máme. Snaží se nám to zničit. Tak hrozně moc mě mrzí, že je na světě někdo takový a o to horší to je, nevím, kdo to může být. Neustále se bojím, jestli to není někdo, kdo je v mé blízkosti. Někdo, koho považuji třeba i za blízkého přítele, a přitom mi takhle ubližuje. Vlastně pro mě není vůbec příjemné se o tomhle bavit a už vůbec není příjemné to někam psát, ale musela jsem. S pocitem bodání u srdce a tekoucích slz po obličeji stále přemýšlím, kdo to může být, kdo je taková mrcha? Nemyslela jsem si, že ještě existují až tak moc zlí lidé. Svět a lidé v něm mě zklamávají čím dál víc, každým dnem jsem překvapenější, jací lidé tu mezi námi vlastně žijí. Není jim ze sebe zle? Očividně ne. Nejhorší na tom je to, že člověk začne hledat chyby v sám sobě. Příjdu si úplně zbytečná, zase si tisknu dlaň do tváře a snažím se potlačit pláč, nejde to. Jeden hloupý člověk, ale přesto vás dokáže zruinovat, zkazit vám všechny večery, nebo dokonce i veškerý čas, kdy ste sama a máte čas přemýšlet. Začínáte si dělat seznamy lidí, kteří by toho byli schopní a přestáváte věřit lidem kolem sebe. Přestáváte věřit sami sobě... Seru na to. Jsem šťastná a to, že existují někteří kreténi, které očividně sere to, že bych chtěla být konečně šťastná? Vyjebte se. Jste jen promiskuitní malé ovce, které mají potřebu ničit druhým život, ale já si ho zničit nenechám.

No, nic, nemusíte o mě mít strach, je mi skvěle, jak jen člověku může být, pokud tedy nemám takové stavy, jako teď, he. :-) Našla jsem člověka, který je pro mě víc, než celý svět. Příjdu si jako malá holčička, která poprvé okusila chuť rudého lízátka ve tvaru srdce.

Don't grow up. It's a trap.

29. července 2013 v 21:43 | hannie
Člověk má v hlavě takový zmatek, tolik myšlenek, tolik bolesti a zklamání. Zjistila jsem, že jsem emocionálně nevyrovnaná a nejspíš se nehodlám ani nějak vyrovnat. Když se nad tím zamyslím, chtěla bych toho doopravdy tak moc? Je tak těžké udělat někoho šťastným, nezpůsobovat svým blízkým bolest, hlavně někomu, koho máme rádi? Jestli si odpovíš tak, že to vlastně těžké není, tak proč to děláš?

Momentálně jsem ve fázi, ve které nesnáším lidi, především opačné pohlaví. Nedovedete si představit, jaké to je. Jaké to je být zraněná, přestávat dýchat a svým životem jen tak proplouvat. Člověk, tedy konkrétně já si stojím za - bad guys, ale nejhorší je, že i ti, kteří by "bad guys" být neměli, jsou mnohokrát horší. Proč vlastně existují? K čemu je dobrý takový terorista? Jo, aha. K citovému roztrhání osobnosti, rozebrání všeho, co zbyde na malé kousky, a poté rozdupat a zapálit.

Věřte mi, nebo ne, člověk toho začíná mít plný zuby. Nepřekvapuje mě, že mi neustále někdo podkopává nohy, vždyť co, jsem k tomu stavěná. Ale zase si říkám, že každá květina se musí prodrat tvou vší špínou, aby mohla vzkvést v tu překrásnou květinu, o kterou se jednou někdo bude s láskou starat.

Suicide is stupid? You wanna know what is stupid? Hurting someone so much emotionally, that they think suicide is the only answer. Men are the new bitches.

Konečně jsem pochopila, proč Petrpan nechtěl vyrůst.

Destroy what destroys you.

26. května 2013 v 23:38 | hannie
Kdybych měla jedním slovem popsat to, jak se momentálně cítím, tak bych to vše vyjádřila asi slovem "zničená". Žádné ze slov mě nevyjadřuje tak dobře, jako zrovna tohle. Věřte, nebo ne, ale měla jsem před chvílí takový pocit, že bych mohla napsat naprosto skvělý příspěvěk, ale už mě to přešlo.

I left because you never ask me to stay.

30. prosince 2012 v 0:59 | hannie
Ještě pět dní a byl by to měsíc, co bych nenapsala na blog normální článek. Nevím, zda se to moje tlachání dá nazývat normálním článkem, ale o to nejde. Jsem bez počítače, bez svého pokoje, uzavřená v obýváku a sedím u notebooku. Jde na mě pocit samoty a pocit toho, že mi všichni kolem mně lžou. Je mi vlastně hrozně.

Přežvykuji v puse žvýkačku, jako kráva, protože se mi hrozně líbí ten zvuk a pokouším se dělat bubliny, které mi moc nejdou. Kontroluji, kolik mám ještě v zásobě růžových žvýkaček a zjistila jsem, že už jen dvě, povzdechla jsem si. Povzdechla jsem si znovu, když jsem zjistila, jak mě vlastně všechno sere. Jak mě sere to, že jsem tak složitá, naivní, bezcitná, chladná.. Ale když se nad tím zamyslím znovu, nejsem až tak bezcitná, poslední dny byly probrečené docela dost. Cítím se opravdu mizerně, když se mi pokoušíš psát o jiné šlapce, nebo mi neodepíšeš, avšak si mou zprávu přečteš. To mi připomíná, že nesnáším tlačítko "zobrazeno" na Facebooku, je to takový zkurvený pocit, když víte, že si to někdo přečetl a ani se nepokusil odepsat třeba tečku. Chtěla bych být znova pannou a prodat své panenství za několik miliónů korun a poté si žít jako princezna, ale to už bohužel vrátit nejde.

Stále mě nikdo neodradil od piercingu do bradavek, hodně lidí se pokoušelo mne přemluvit, ale moje beraní já se nedá, jsem ráda. A co vůbec Vánoce? Jaké ste dostali dárečky, byli jste spokojení?

To mi připomíná to, že mám zase nové tetování, není staré ani dva týdny, dám sem link na stránku "Suicide girls Czech", ve kterých jsem zveřejněná, jsem šťastná, že mě tam holky vlepily. :-) Zde jsou ty fotografie: 1. https://www.facebook.com/photo.php?fbid=193413307465758&set=a.191335251006897.48220.125269404280149&type=3&theater a 2. https://www.facebook.com/photo.php?fbid=193413450799077&set=a.191335251006897.48220.125269404280149&type=3&theater . Fotografie byli speciálně focené pro stránku Suicide Girls Czech a samozřejmě je mám i podepsané, kdyby se za mě někdo chtěl zase vydávat. :-)

No, asi si půjdu brouzdat po netu a chatovat na Facebooku, je toho na mne moc. Nějakou dobu se tu zase neukážu. Na Silvestr odjíždím do Rumburka a budu tam až do 5.1. 2013 :-) Tak se mějte krásně, čubiny. :-)

What is wrong with me?

25. listopadu 2012 v 19:39 | hannie
Říkala jsem si, že sem budu psát pravidelně, ale nejde to. Nemám čas - tolik problémů všude kolem, že nevím co dřív.

Od čtvrtka jsem byla v Rumburku a vrátili jsme se dnes ve dvě hodiny. Ve čtvrtek jsme přijeli pozdě, a tak jsem neměla čas ani vymýšlet, co budu ty zbylé dny dělat, takže jsem čekala, že to vše příjde tak nějak samo. Vlastně jsem tam jela s hlavním cílem a to byl včerejší třídní sraz ze základky. :-) K tomu se ale dostanu. V pátek jsem byla venku a v sobotu jsme jeli do Německa na Motýlí dům "šmeteling hauz". Roztomilý název, že? Bylo to tam krásné, tolik motýlků a plazů. Miluji plazy a hlavně se mi rozzářili oči, když jsem viděla Agamu Kočičinskou, okamžitě se mi promítla minulost, jak jsem tu naši držela v dlani a ona umírala. :-( Zemřala, protože byla nějak nemocná a vůbec nám nechtěla žrát. Krmili jsme si injekční stříkačkou.. Domů jsme přijeli asi v půl paté a to už k nám dorazila Andrejka, já si šla zatím umýt hlavu, pak mě a Andrejce máma udělala řízky, abysme se najedli předtím, než půjdeme do Pizzerie. :-D (Nechtěla jsem utrácet peníze za jídlo, když doma jídla je jak *******). Takže jsem si dala dva řízky, a pak nás máma odvezla na ten sraz třídy, který jsme měli v Lužanu. Naše hlavní organizátorka dorazila o hodinu později. (Jak nečekané :-D) V Lužanu jsem si dala palačinky, kofolu, jahodový džus Cappy, a pak jsem si od Andrejky vzala jeden kousek pizzy. Myslela jsem si, že prasknu. V Lužanu jsme byli asi do 20:00? A pak jsme se sebrali a jako celá třída jsme šli do Kasína na nějaké drinky, zahrát si kulečník, fotbálek, a tak. Byl to opravdu krásný den, domů jsem přišla děsně pozdě a druhý den mě pěkně bolela hlava, ale s tím jsem tak trochu počítala.

Jinak další důvod, proč jsem vlastně nepsala na blog? Byla jsem v nemocnici. Mám/měla jsem nějaké problémy s břichem. Děsně mě píchalo pod levým žebrem, tak se máma sebrala a odvezla mě na pohotovost, kde si mě nechali, odebrali mi šest ampulek krve, aby vyloučili opravdu vše. Vlastně doteď nevím, co se mnou bylo. Myslím si, že to neví ani oni, chi chi.

Zítra mám zase do šesti školu, řekla jsem si, že půjdu spát brzo, ale určitě si to zase nalhávám a půjdu spát tak po půlnoci. Mějte se hezky.

Open your mind before your mouth.

3. listopadu 2012 v 11:59 | hannie
Ahoj, kdo by to kdy řekl, že se dočkáte nového layoutu, co? Tak ho tu máte, snad se vám líbí. Je jednoduchý, ale je na něm Taylor Momsen, kterou já miluji, takže mě to nesere.

Kdyby ste se chtěli zeptat, kde jsem byla tak dlouho, proč jsem o sobě nedávala vědět? Je toho hrozně moc, např. jedna z věcí mojí neaktivity je úmrtí v mé rodině.. Napsala jsem o tom článek na svém druhém blogu, kam píšu jen tehdy, pokud se cítím špatně a vím, že nikdo z mojich blízkých tu adresu nezná, takže si tam vypisuji všechny své pocity, aniž bych se musela bát, že to někdy někdo použije proti mně. Další věc - hrozně moc testů, učení a ještě ke všemu si přivydělávám focením na svou pěst, takže tak. Ale musím se pochlubit, dostala jsem dva nové objektivy: Nikon 50mm f/1,4 AF-S NIKKOR G a Nikon 70-300mm f/4,5-5,6 G AF-S Zoom Nikkor IF-ED VR. Ten druhý má trochu horší světelnost, ale co, když je krásně, dělá to opravdu nádherné fotografie. :-)

Bráchovi bude v neděli 1 rok, už se opravdu těším na oslavu, ale mám obavy z toho, jak to zase dopadne.. Snad nám nikdo Daniela oslavu neskazí.

Momentálně sedím na židli od počítače a přemýšlím, co kdyby.. Zasraná nostalgie. Jak se vůbec těšíte na Vánoce?

Easy come, easy go.

4. října 2012 v 16:19 | hannie
Řekla jsem si, že se znovu začnu věnovat blogu, nebo bych spíš měla napsat všem blogům. Můžete se podívat sem http://application-resources.blog.cz/ také jsem tam něco nového sehnala. A pokud vám tam něco chybí, tak můžete napsat do článku, kde si můžete stěžovat, hledat a přát si, pokusím se to najít.. A teď přišla řada na tenhle blog, poté mám v plánu jít do sklepa a najít si věci na paintball, na který jdeme zítra.

Vlastně ani nevím, jak ten paintball zvládnu, kdy mám tak namožené svaly a to jsem dnes cvičila zatím jen jednou, před večeří mě to čeká znovu. Ale nestěžuji si, něco dělat musím. Ani nevíte, jak se těším na svou první břišní buchtičku.. Bude to taková premiéra, protože jsem nikdy nechtěla dosáhnout výsledku "vymakaného břicha". Už se opravdu těším. No a s kým, že jdu na ten paintball? Jde nás asi šestnáct, z toho já znám jen čtyři lidi, takže to bude sranda, se aspoň seznámíme. :-D

Jinak jsem dnes se třídou byla na Designbloku, určitě jste o těch výstavách slyšeli, konají se v Praze. Bylo to docela zajímavé, jen to bylo špatně udělané. Minulý rok se mi zdál lepší.... O škole si radši povídat nebudeme.

Můžete navstívit i moje tumblr, nebo si mě přidat na GIFYO. (budu se snažit přidat nové obrázky i na tumblr a udělat nový GIF na GIFYO, ale uvidíme, jak mi vyjde čas. :-) http://blondebitchessucksdick.tumblr.com/ a http://gifyo.com/xhannie/ . Tak zatím, ahoj. Pokusím se ozvat zase zítra..

Manifestace

30. září 2012 v 16:39 | hannie
Dnes (28.9. 2012) v Kralupech nad Vltavou proběhla SV.V. manifestace, a jelikož jsem tam byla, tak vám o tom povyprávím. Takže, kdo nechce, číst nemusí, jelikož celý článek se bude týkat jen manifestace.

Ráno jsem vstala v sedm hodin, poté jsem se velice rozhořčena dozvěděla, že nejezdí dráha metra A, na které bydlím, takže jsem hledala způsob, jak se dopravit na sraz, který měl být s klukama, s kterýma jsem tam jela. :-) (Jo, chlapce bych chtěla vyzdvihnout do nebes, protože mě s sebou vzali, aniž by museli. :-) Bůhví, jestli chtěli, nebo to udělali z lítosti, hehe.) Zpět k cestě a uzavřené dráze A: Musela jsem jet na Vysočanskou, s klukama jsem měla sraz v 11:50 na Muzeum, ale já z domova vyrážela už v 10:49, jelikož mi to díky té posrané zavřené lince jelo o 30 minut dýl. ..nyní přeskočíme to dlouhé cestování a uděláme hop, abych byla na Muzeum. Takže "hop", na Muzeum jsem měla sraz s Tuxíkem a nějakým jeho kamarádem, bohužel Tuxík se nedostavil, jelikož zapomněl, že nejede trasa A. Tak čekám, čekám a čekám..najednou ke mně příjdou dva kluci a ptají se mne, jestli čekám na Tuxe, odpovím ano, a tak jsem tedy byla s nima a oni mi sdělili informaci, že jedeme na Hlavní nádraží, aby jsme vyzvedli i ostatní lidi, a že tam přijede i Tuxík.. nyní přeskočím tu dobu, kdy jsme čekali na Tuxe a ostatní lidi, no, shromáždilo se nás tam něco kolem 30ti. ..přeskakuji, přeskakuji, přeskakuji..

You ruined me.

23. září 2012 v 19:49 | hannie
...Vlastně hlídaní Daniela není tak hrozné. Nebo snad ano? Tím chci říct, že máma začala chodit do školy pátek-sobota a nám zůstává na krku Daniel. Díky bohu, že s ním nevstávám já, ale mamky přítel a já se v klidu můžu prospat třeba do jedenácti. :-) Takže pokud jste mě chtěli zaskočit otázkou "Jak sis užila víkend?" Tak musím říct, že docela dobře, až na to, že jsem díky panu D. nestihla skoro nic. Pátek byl celohlídací, v sobotu jsem se konečně pořádně vyspala, pak ho hlídal Martin a já jela tetě koupit jízdenku do Srbska. Mezitím ten den nějak utekl a večer mi napsala Dee, jestli nechci někam jít, že se nudí. A hle, z toho vznikl nápad, že by u nás mohla spát, můžeme jít třeba večer fotit, nebo tak něco a večer si pustíme nějaký film.. Dohodla jsem se tedy s klukama z Prahy, že s nima půjdeme ven, jenže oni chtěli pít, my ne. Takže jsem udělala protest, a prošlo mi to.

Když ke mně dorazila Dee šla se osprchovat, a tak. Vlastně jsme stihli skoro vše. A v 21:00 už nám jel autobus na Floru. To bych ale nebyla já, kdyby v tom nebyl nějaký ten háček, že? ;-) Takže si hezky a slušně stojíme na zastávce "Hlohová" a řidič autobusu nebyl schopný nám zastavit a prostě nás objel, blbeček. Byla jsem rozčílená, jako nikdy, jelikož jsme byli v časovém skluzu, mně se smazal mobil, takže jsem klukům ani nemohla napsat, jelikož jsem neměla žádný kontakt, a prostě..bylo to nahovno. Tomáš byl na facku, furt nás nutil pít, nebo nadával. Tak jsme se po nějaké hodině sebrali a šli si do Alberta koupit něco k jídlu, potom jsme šli na WC. Za tu chvíli, co jsme byli pryč se Tomáš stihl poprat s nějakým klukem a měl úplně posunutý kloub na ruce, blbeček. Neustále při tom nadával na jednu slečnu, co tam s námi byla. Jmenovala se Lucka a měla blond vlasy, stejně jako já. :-D Ale to je fuk. "Ta je tak hloupá, musíme se jí zbavit, ta s námi na žádný privát nepůjde.." atd atd., no prostě na ní byl zlý. Pak už nám omrzlo pár psrtů na nohou, tak jsme si řekli, že jedeme domů. Tomáš byl nasraný, neustále opakoval, že jsem ho zklamala z-a-s-e. Jak zase? Dala bych mu facku, měl by si uvědomit, jak se choval a kdo koho vlastně zklamal.... Domů jsme dojeli něco málo po jedné hodině a ulehli do postele, abych splnila své sliby, tak jsme si s Denčou pustili pohádku Na vlásku a u toho jsme i usli. Ráno mě na Facebooku čekalo "příjemné překvapení", když na mě vyskočili příspěvky Tomáše. - "Zakoukání se ....." a pak slečně Lucce, na kterou tak nadával postoval na zeď pusinky, kde to kurva žijeme? Proč jsou lidé tak falešní? To mi nikdo nevysvětlí..

A k dnešnímu dni? Vlastně jsem zase nic nestihla.. Jen jsem uklízela celé dolní patro baráku, pak u sebe v pokoji, vysát počítač a nakonec jsem se kolem 16:00 dostala na oběd. Chvíle nic nedělání a koukání na film Gone mě asi bavil nejvíc. Ten film doporučuji, hraje v něm Amanda Seyfried, docela se mi líbil, mám jí ráda. Do třetice všeho zlého mě začíná bolet hlava, jako střep, takže vidím, že si konec víkendového nedělního dne užiju jako spící Šípková Růženka v posteli..

A co vy, jak jste si užili víkend?

Po dlouhé době se objevila zmínka o mé existenci.

20. září 2012 v 18:09 | hannie
Ahoj, po dlouhé době píšu něco do deníku, bude trošku obsáhlejší, tedy, pokud se mi bude chtít..

Takže začala škola, už jsem ve druhém ročníku na škole Michael (www.skolamichael.cz), zatím to docela jde, už jsem stihla nasbírat pár pětek, ale nebojte, opravuji si je, jak jen to jde! :-D Dneska jsem psala opravný test z fyziky, tak snad to bude aspoň za dva. No, to víte, dali nám učitelku a ta mi moc nesedne, jako ano, je milá, měli jsme jí na chemii, ale jinak to nejde. Na konci prváku jsem měla z fyziky dvojku, a teď tohle..:-D Kdo by si taky pamatoval převody jednotek. Ještě ke všemu, když jsem ten den přijela na první hodinu pozdě. Vstoupila jsem do dveří se slovy: "Dobrý den, paní učitelko." a ona na to, ať se posadím, že píšeme takové malé opáčko. :-D Jo, opáčko o velikosti jedné A4, nasrat. Vzdala jsem to hned a místo toho jsem vybarvila všechna písmena a čísla, co vybarvit šli.

Teď něco o prvácích - Musím vám říct, že je to čím dál víc vyspělejší. Co generace, to vyspělejší mladší děcka. Nějaké slečny jsou i o dvě/tři hlavy vyšší než já, je to opravdu skvělý pocit, když na vás vychrlí otázku - "A ty jako chodíš do druhák, jo?" *hihihihahaha* Piercingy a tetování samozřejmě také nechybí. Jsme na ně až moc hodní, když si vzpomenu na to, jací byli starší děti na nás, když jsme přišli do prváku..

A co se za tu dobu změnilo u mně? Chci jít na další dvě tetování. (stehna) Měla jsem objednaný i septum do nosu, ale slečně jsem zaplatila a prostě nehodlá přijít, takže seru na tyhle typy lidí a odteď odesílám věci pouze na dobírku. Nechceš na dobírku? Trhni si! Jak jinak to taky dělat, že... K svátku jsem opravdu dostala ty GUESS hodinky, jsem z nich nadšená, jsou skvělé a dokonce i vodotěsné. Už se těším, až si pořídím do sbírky i náušnice.. .. Co kluci? Nejspíš nic, poslední dobou nemám čas řešit tohle téma. Nechce se mi chodit do kina, stýkat se s někým. Mám toho prostě moc.. :-))) Ale nemůžu říct, že se mi nikdo nelíbí..

Nezapomeňte, že existuji i na těchto stránkách: http://blondesucks.blogspot.cz/ , http://blondebitchessucksdick.tumblr.com/ , http://gifyo.com/xhannie/ a taky se můžete přiat do mé stránky na Facebooku https://www.facebook.com/HanaSarvajovaPhotography :-) Tak jo, zatím ahoj.

Zní to jako fráze..

13. srpna 2012 v 22:20 | hannie
Ahoj, dnes jsem přijela z Rumburka a musím sem napsat, jelikož jsem vytočená, agresivní, protivná. Ale proč? K tomu se dostanu až později. Do Rumburka jsme přijeli s Dee v pátek odpoledne. Večer jsme jeli do Varnsdorfu za klukama, s nimi jsme vylezli na Špičák? Nebo něco takovýho vysokýho. Bylo tam hezky, i když jsme tam byli chvilku.

V sobotu jsme byli pozvané na grilovačku u kamaráda. Dopadlo to šíleně. :-D Domů jsme přišli ve čtvrt na pět a řeknu vám, byl to hardcore. Patrik Z. je fakt hezký kluk. Párkami a masem na grilování se házelo vzduchem. V neděli jsme šli na kebab, zastavili nás tři auta cikánů a já tím měla pro zbytek dne skaženo a zataženo. Doma jsme se najedli a po půlnoci jsme dostali chuť na palačinky, tak jsme si místo toho dali borůvky se šlehačkou, logika, vím.

Ale k tomu hlavnímu: Někteří kluci z grilovačky si mysleli, že mi je 14. To sakra vypadám tam mladě? Nechci vypadat jako malá holka. Opravdu nevím, čím to je. Jak rozdělují to, jak holka vypadá? Podle prsou? Prsa mám, jen jsem hubená a co jako? Mám být tlustá? Ne, nechci, děkuji. A ano, jsem malá i výškově, ale stejně. > V TOM JE MOŽNÁ TEN PROBLÉM > A tohle všechno mě tak hrozně mrzí. Ale žene mě to k tomu, abych změnila sebe, změnila způsob oblíkání, způsob všeho. 15.srpna slavím svátek - Hana. oh god, super, vše nejlepší, Hani. Takže si vybírám hodinky a ještě si přeju knihu Mein kampf, abych na Slovensku měla co číst. Říkáte si - na co hodinky? Hodinky jsou skvělý začátek pro změnu. Jelikož je to dávno, kdy jsem nějaké hodinky chtěla, tak mi příjde ten vhodný čas. Ale pozor, to, že předělávám šatník neznamená, že z něj vyhodím i Harringtona, kříž na krk, BW oblečení atd. Vše zůstává stejné, názory, tělo, osoba a i ty nejcennější věci k mému srdci také.

Pokud by jste měl někdo na mysli to, že mě tak tipují třeba podle chování, tak to opravdu není ono. Neslyšeli mě říct ani "bú" a tipovali věk, takže na tom to nebude. A pak přišel moment, kdy uviděli tetování a řekli, že 14 asi ne, no.

Ale jeden člověk mi permanentně dává sílu a posouvá mě dál, nutí mě bojovat. Děkuji ti za to, i když ty nevíš, že existuji. Všichni dospíváme, stárnem, prosím nepřestávej.

P.S: Brala bych nějakého starého bohatého dědu, nevíte o někom? Moje peněženka trpí anorexií, či bulímií a nechci furt říkat rodičům.
P.P.S: Nesnáším, když mi někdo říká, že mám dvacet kilo i s postelí.

Naše Země pláče, tak proč jí nikdo neslyší.

21. července 2012 v 18:59 | hannie
Ahoj.

Včera jsem byla na koncertu Revolty v Chapeau Rouge in Prague. (proto ten nadpis článku) Bylo to super, člověk si ani neuvědomuje, že tomu klukovi je 22 a dokáže podpořit několik lidí, dává jim naději a sílu. Hrozně se mi to líbilo, dokonce jsem si i zaplakala. Samozřejmě, že jsem ho podpořila koupí CD, jelikož si to nebudu poslouchat na Youtube a koukat na to, že jsem mohla dát 190,- a podpořit ho, to prostě nejde. .. Taky tam bylo moc pěkných kluků, ale to je jen dodatek.

Co já a prázdniny? Zatím si je užívám, jezdím do RBK, koncertuji, flámuji, privátuji. :-D Zítra odjíždím na týden pryč, budeme u Markétky na baráku v Kunicích. (někde za Prahou) Už se moc těším, budeme tam sami. ♥ Ale to zvládnem.. :-D aspoň doufám. Jen mě sere to počasí. .. Taky jsem chtěla jet na Army tábor, ale když mi nepřeje to počasí, tak to nejde. :-( Takže pojedu příští rok.., aspoň doufám, hrozně tam chci.

Co já a vztah/kluci? .. Neřeším, skoro všichni chtějí, já nechci. Chci někoho, koho nemám a asi mít ani nebudu, když s tím nezačnu něco dělat. Ach jo. Ale jinak kluci fajn..

Jo, taky jsem vám chtěla říct, že jsem si koupila troje nalepovací řasy, jsou fakt super. Včera jsem jedny měla na Revoltovi a všichni se mě ptali, jak to dělám, že jsem měla tak dlouhé řasy, hehe. :-))

A KDO NEZNÁTE REVOLTU, POSLECHNĚTE SI HO, PŘEČTĚTE SI TY TEXTY.
skoro u každé písně brečím, příjde mi to smutné, a tak pravdivé...

Use your brain.

7. července 2012 v 23:19 | hannie
Jelikož si prázdniny užívám v plné parádě bez internetu v Rumburku, tak nepřibývají články. Já však doufám, že o stálé čtenáře nepříjdu, jelikož mě budou chápat.. :-D Co by to bylo za prázdniny prosezené u PC, i tak s sebou všude vláčím mobil s internetem.

Mohla bych vám sdělit tolik novinek, co se týkají mně a mého života. Ve zkratce: Jsem u babičky v Rumburku, chodím tu na koupaliště s Andie. Neustále prší a když prší, tak je nuda jako svině. Po bouřkách dnes objevili policisté tělo muže. Pozor, hlava byla od těla oddělená a nalezená s provazem kolem krku a pytlem na té hlavě. Zajímalo by mne, kdo to udělal.

Vysvědčení dopadlo tak, jak dopadlo, hlavně, že jsem prošla do druháku. .. Co kluci? Docela dobrý *TEXT BYL SMAZÁN. Nechci nikomu dělat infarkty, omlouvám se. Ale třeba to bylo zrovna o tobě.*

Doufám, že se se mnou mamky přítel pojede kouknout za lidma na army tábor, už mám plné zuby toho, že jsem se rozhodla nejet.

!Nutně potřebuji brigádu, peníze a další tetování.!

Tell me your story. I'll listen.

26. června 2012 v 18:39 | hannie
Myslím si, že by bylo dobré nevyjadřovat se k oslavě narozenin Megg a Olega, dopadlo to příšerně a já dopadla taky příšerně. Ale co se týče oslavy, tak to bylo docela fajn. Megg jsme dárky předali, doufám, že z nich měla radost. Aspoň z toho jednoho, kde jsme všichni.

Pokud s tebou přeruším kontakt, neznamená to, že všechna slova, která jsem ti řekla, odvolávám. Neznamená to ani to, že zmizí všechny mé city k tobě, že zapomenu na vše, co jsme spolu prožili. - Jednoduše už nemám sílu dál bojovat pro lepší zítřek.

Damn, bitch.

22. června 2012 v 23:10 | hannie
Ahoj, po dlouhé době tu přibude článek. Vysvětlení - proč jsem nepsala články? : Byla jsem v Anglii se školou, bylo to super. Bydleli jsme v rodinách. Já byla v rodině s Denčou a Barčou. Ta naše rodina měla jednu 6ti letou dceru, takže jsme měli celý růžový pokoj. Samozřejmě byla růžová i televize, ovladač, skříň..

Bydleli jsme ve městě Bath a každý den jsme už od 8:00 chodili po památkách. Druhý nebo třetí den jsme po památkách šli nakupovat do Cardiffu, tam jsem si nějaké věci nakoupila, jsem z nich nadšená. (Legíny s kříži, plátěné boty na platformě, MAC korektor) Nebudu vám sem vypisovat každý den chozením po památek, takže to shrnu. Pořád jsme se někde courali, až na včerejšek, který jsme strávili v Londýně. Cesta z Bath do Londýna trvala přes tři hodiny. V Londýně jsme samozřejmě taky na nějaké památky šli, ale později jsme dostali rozchod na nákupy. Holky jsem vytáhla do metra, aby jsme jeli do Camden Town! ♥ jsem opravdu ráda, že jsme se neztratili, jelikož to metro v Londýně je úděsné. V Camdenu jsem si koupila jen Harringtona, takže mi spousta liber zůstala na doma.

Zítra jdeme na oslavu narozenin Markétky (Megg) a Olega. Megg slaví 16 a Oleg 18. Pořádají to v klubu "Občanská Plovárna" snad to tam bude fajn, každopádně jsem zvědavá, jak to všechno dopadne. Doufám, že skvěle a víkend bude skvěle užitý a více méně i odpočinkový.

+ rozhodla jsem se, že nebudu psát "jídelníčky", jelikož si z toho všichni dedukujete to, že hubnu, což není pravda. Nehubnu, nechci hubnout a nikdy to nemám v plánu. Rubriku mazat nebudu, ať zůstane, jak je. Ale rozhodně už tam nehodlám nic přidávat, protože mě nebaví to každému vysvětlovat zvlášť, nebo si číst komentáře od nějakých tupců, kteří se ještě hodí "Anonym" aby byli víc in a cool. To tedy ne. ++ Tím, že mi někdo napíše "ty lacina stetko!" do komentářů, ještě pod Anonymous nickem mi příjde úsměvné. Polož si hlavu na patník před mým domem a prones tato slova. Myslím si, že by si to nějak odskákal/a. (Nikdo neříká, že ode mne) Prober se, pusinko. Mě jen tak nějaká závistivá potvora, co nemá odvahu si vzít to, co já, nebude nic vyčítat nebo nadávat.


P.S.: Checkujte moje tumblr.com http://blondebitchessucksdick.tumblr.com/

I'm a sarcastic bitch.

10. června 2012 v 13:39 | hannie
Čauky mňauky, :-D jak bych vám asi popsala ty dny, co jsem nepsala deník? Naposledy 2. června, takže 8 dní - na to seru! V pátek jsme byli s Deniskou, Megg a 3 klukama v ROXY na akci Fred V & Grafix, bylo to docela dobrý. Měla jsem na sobě samodržící silonky s krajkou, kraťasy a tričko Star Wars, takže jsem musela počítat s tím, že lidi budou blbě čumět a mít hloupé narážky. Jo, šlo to. Pak jsme ale jeli tramvají domů - jen já a Deniska. A byli tam pošahaní lidé. :-D Někdo si mě i fotil a říkal, jak se to bude vyjímat na facebooku, a pak nadržený FBI agent. O kus dál byla parta holek a dva kluci, ty holky měly narážky, že je to lacinné a bůhví, co všechno. Ha, mají štěstí, že jsem byla v takovém stavu, kdy jsem se tomu smála jak kráva. :-D (nikdo z nich totiž neví, že mám za vzor slečnu Taylor Momsen a prostě se mi tahle rádoby kurevská móda líbí) To je z toho dne asi vše.

V sobotu jsem byla doma, upravovala nějaké fotografie, byla na blogu a na mojem tumblr. (ty první 4 fotky na TUMBLR jsou moje) A tak nějak ten den utekl, vlastně jsem pak k večeru šla hrát Lineage a kecala jsem s Petrem na skype. Hráli a povídali spolu jsme si asi do 5 ráno. :-D A pak jsme šli oba spát, takže si můžete představit, jak vypadalo dnešní ráno resp. dopoledne. A teď jsem doobědvala, jdu upravovat a tisknout fotografie a v 19:30 jdu na koncert Billy Talent, zase do Roxy. Vůbec nevím, co si mám vzít na sebe. :-D asi nějaké rifle a tílko, nic složitého. ..Tak jo, mějte se, jdu upravovat ty fotografie.

If you jump, I jump.

29. května 2012 v 18:50 | hannie
Taaak, potvůrky, myslím si, že jsem toho dnes přidala na blog dost. :-) I jsem si ochotně vyfotila outfit, který můžete nalézt ve článku http://blondesucks.blog.cz/1205/my-outfit-0-1. Pokud budu stíhat, budu přidávat outfit každý den, ale rovnou vás upozorňuji, že ne každý den bude skvělý, někdy se obleču fakt hrozně a je mi to v ten den jedno. (:-D)

Jinak ve škole fotím klauzury (závěřečné práce), vybrala jsem si ty geometrické tvary v ateliéru. Dneska jsem je fotila s kamarádkou, aby to měla rychleji. (držela jsem ji rastry, svítila světly atd.) A zítra si to nafotím já, snad to také stihnu za jeden celý den. Máme na to sice čas až do pátku, ale já bych v pátek chtěla jet do Rumburka, a pak na Filipovskou pouť.
A ještě k té škole: když fotíme celý týden ty klauzury, tak nemáme školu, ale stejně musíme do školy přijít v osm, a pak ten, co nefotí v ateliérech může zase odejít. Já dnes přišla v 9 a odešla ve 4 odpoledne. A to jsem celou dobu jen pomáhala Kačce. Docela makačka.., je to sice jen 12 fotek, ale dají zabrat.

Jdu si na chvíli zahrát Lineage II, poté snad už bude doplněn jídelníček. Čauky mňauky, užívejte krásného počasí. :-D

She is a LIAR.

25. května 2012 v 14:19 | hannie
Po dlouhé době si jdu zase postěžovat a vůbec, přestávám srát na blog. I když se to zase znovu vrátí, jelikož od pondělí musím fotit klauzury. A mám na to jen týden. Přemýšlím, že risknu nafotit dvě témata, a pak se s učitelmi poradím, které je lepší. Budu fotit geometrické tvary v ateliéru, a pak zkusím, když bude čas - nalezené zátiší. Na zátiší v ateliéru si ještě netroufnu. Dnes jsem nebyla ve škole, ale to je na dýl.

O vztahu radši už se nevyjadřovat nebudu. Konec všem nedomyšleným textů o lásce a stěžování si na někoho. A už vůbec brát nějakého člověka, který vás nemá rád, jen kvůli tomu, jaké máte názory atd. Stop lásce. Nechápu ty lidé, co mají skvělé zamilované obrázky, určitě to mezi nimi není takové, jak to vypadá na fotografii.

Dnes bych mohla udělat konečně ty recenze, aspoň jednu. Také se chystám udělat pro vás článek o dalších piercings. Nějaké články už můžete najít http://blondesucks.blog.cz/rubrika/piercings. Pořád se rozmyšlím nad tou bradavkou, ale musím ještě počkat aspoň do 18ti, kdyby mi náhodou ještě kozičky vyrůst chtěly, což silně pochybuji. :-D Ještě napíšu nějaký jídelníček za dnešní den a půjdu do těch piercingů a jako poslední si dnes vezmu recenze.

btw: Možná mezitím shlédnu nějaké díly PLL, už jsem u 22 dílu 2.série, je to napínavé!! :-D Tak pa :-*

Sexcuse me.

11. května 2012 v 16:10 | hannie
Oh, můj milý Hemofil nikdy neopustí mé tělo. Jak jsem šťastná, že může nastat zánět mozkových blan. Tak jo, už je mi líp, antibiotika budu brát do 16:00 v neděli, potom už mi pilulky končí. Nudle z nosu už neutíkají, jelikož mi natekl nos. Olynth kapky asi vážně zabraly.

Měla bych poslat na tu brigádu životopis, vůbec ale vůbec se mi nechce. Musím jednat rychle, aby mi to někdo jen tak nevyfoukl, takže to holt budu muset napsat. Ale jaký? Nenapsali, jestli chtějí strukturovaný, či onaký. Taky bych měla napsat slohovou práci "O mém vysněném prvním bytě" a udělat si referáty o lidech, kteří byli v 19. a 20. století, uvažuji o Adolfu Hitlerovi a ještě někoho si najdu. Potom nafotit milion sto fotografií do školy, vytisknout je. - Opravdu mne baví si plácat barvy, ale co, když jde o školu.

Budu si objednávat pudr Chanel, tak jsem na to zvědavá. Doufám, že zjistím, že jsem si objednala nějaké blbé odstíny a nebudou mi sedět. Takže na ně můžete čekat recenzi. (V nejbližší době - tak 1 měsíc dáme :-D) Jo a můžu blahoslavně oznámit, že už mi došel makeup od Make up for ever. Vydržel fakt dlouho. (Koupila jsem si ho v lednu) Také bych dnes mohla napsat recenzi na korektor od Maybelinne a bůhví, co všechno ještě dnes stihnu. + To mi připomíná, že si musím nalakovat nehty, už mě štve, když vidím, jak se třepí :-D!

....jdu se konečně naobědvat. Popřejte mi dobrou chuť, děkuji.

edit: 20:38 tak recenze udělám zítra, rovnou dvě, když jsem dnes neudělala ani jednu, omlouvám se. Nějak jsem se zakoukala do filmu o skinheadech a teď si jdu číst Mein kampf, zajímá mne, jak myslel. A když už o něm budu mít ten referát, tak bych toho měla vědět víc. :-)

My name is like a dick.

9. května 2012 v 14:29 | hannie
Tak mi v krku našli homofila, ale antibioka by ho měli zabít. Je mi líp, až na to, že se mi z nosu pořád táhnout nudle. Ještě ke všemu jsem dostala krámy, jupí. Hrozně se mi díky tomu zhoršila pleť, jak se krámy furt ne a ne dostavit. Vše snad zlepší GARNIER.

Podala jsem si žádost na brigádu, abych pořád neobtěžovala rodiče s tím, aby mi dali peníze, není to hezké. Doufám, že mne příjmou, i když to bude makačka. Ale konečně bych pak mohla mít vše, co chci. Nový MAC makeup, oblečení z wishlistu, pevnou padesátku, (Jo, už dávno měla být, ale utratila jsem si všechny peníze na tetování, místo toho, abych si ji koupila) nechám si píchnout septum a kdo ví co ještě. Asi jsem opravdu náročné dítě.

Dnes jsme spolu s Filipem 1 měsíc, hezké, docela to utíká. Nebudu počítat, kolikrát z toho jsme se pohádali. Samozřejmě, že jsme se hádali i včera. ;-) Nástup krámů a moje nálada se projevuje v plné parádě. Koho by taky nesralo, kdyby váš kluk pořád lajkoval něco nějaké slečně. Já vím, je to jen sociální síť. Nemá cenu to řešit, stejně to je furt dokola.. :-)
 
 

Reklama