articles

2am

16. října 2016 v 1:56 | hannie
Ani nevím, jak začít, co psát, co vám chci vlastně sdělit, ale potřebuji to, potřebuji se z toho všeho dostat. Když mi nikdo nedokáže pomoct, tak psaní mi vždy pomohlo. Chci, abyste věděli, že jsem se za ty roky nepohla z místa a stále se topím v nějakých sračkách. I když to jsou sračky rozdílné a většinou je způsobují rozdílní lidé, ale stále jsem tam na tom samém bodě a neustále tak prázdná. Chvilkově šťastná, ale pak zase tak prázdná.

... já fakt nevím.

Asi od tohohle nemůžete očekávat nic inteligentního a smysluplného, protože jsem mimo. Podvedená, zklamaná, prázdná. Gosh, jak kdybych to mohla všechno nějak zastavit... Snažím se, vážně se snažím, ale nejde to. Vkládám důvěru do lidí, kteří mě stejně srazí k zemi. Jsem blbá.

Nejhorší je, že bych tomu člověku chtěla dát milion šančí, ale jsem tak slabá a závislá. Chtěla bych se té závislosti zbavit, zabíjí mne. Opravdu mne ničí, mám chuť zase sáhnout po žiletce, mám chuť to všechno vzdát. A že bolest je pomíjivá? Jo? Tak proč nemizí, nechci to... vážně ne.

nbjkdhfkdjhkgkdgkjhdjkhgkjhdhkghhdgjsakrfgCitím se jak feťák, co má abstinenční příznaky.

Jak bych mohla zastavit strach ze zklamání? A tu brutální nedůvěru? Když mi už tolikrát bylo ublíženo. Asi každý znáte stavy, kdy probrečíte xy hodin. Já to tak mám furt, skoro obden. Nemůžu spát. Beru si na noc prášky, aby mne oblbly a já usla.

Já vlastně ani nevím, jestli tomu člověku mohu věřit i jeho pihu na horním rtu, nebo nikoliv. Třeba si jí tam každý den dokresluje, aby mne zmátl, protože to by nebylo nijak překvapivé.

Jsem z toho prostě tak unavená.. copak mi už někdo konečně nemůže dát to, co mi slibuje? To musím být neustále sama? Ačkoliv mi slibují, že sama nezůstanu, jelikož vědí, jaké mám destruktivní myšlenky. A že k životu potřebuji jen je.

Chtěla bych jen jeden víkend, jeden celý víkend. Od pátku až do neděle, kdy bych mohla být s tím, na kom jsem tak závislá. A ne, abych seděla od pondělí do soboty doma, a až v sobotu večer dostala drogu, v neděli odjížděla nasycená a přečkávala do dalšího týdne...

A také bych chtěla znát odpověď na to, proč dokáží být upřímní lidé, a pak ti, co upřímní nejsou. Vždyť není nic špatného na tom - mluvit pravdu. A co, že se obáváme, že pravda člověka naštve a ublíží mu? Raději, ať je pár hodin naštvaný, než předstírat něco, co tak není..krmit ho lži.

A proč je někdo rád středem pozornosti? Proč se nechává osahávat od jiných lidí? Přitom má doma někoho, kdo by za něj dal život... Ale ne, ti lidé jsou schopni vyměnit jeden dotek od hezké kurvy za celý vztah. Nejhorší na tom je, že jsou ještě tak naivní a věří, že mají kolem sebe lidi, kteří je neudají. Ale omyl, ti lidé toho člověka udají ještě velice rádi, jelikož vědí, že tím alespoň způsobí tomu druhému bolest. A to je přeci super, ne?

Jo a víte, co je ještě lepší? Když se musí ptát své kamarádky, jestli náhodou něco za ten večer neudělal. Jestli po někom nelezl nebo tak, protože si tím sám není jist. Co to je? Příjdu si, že do tohoto světa nepatřím, nechápu ho.

Tak už se, kurva, rozmyslete, jestli si vyberete dlouhodobý vztah, či osahávání holek na akcích a lhaní. A snažte se přemýšlet o tom, jestli to, co děláte je správné. A zda-li by vás to také neranilo, kdyby to dotyčná dělala vám.

... prostě už nechci žádné další omluvy, přešlapy.

Může se sání kůže stát závislostí? Bezpochyby ano.

20. prosince 2015 v 13:53 | hannie
To, že budu závislá na sání kůže jsem věděla už nějakou dobu, ale že mě to bude naplňovat do takové míry, jako mě naplňuje teď, to netušil asi nikdo.

Často jsem se setkávala a stále se setkávám s tím, že mě za to lidi odsoudí. Řeknou mi, že je to dětinské a odporné, nesluší se to. A co říkají rodiče? "Hano, s tímhle mi domů nechoď. Vypadáš jako feťačka s těmi modřinami po těle."

Ten rozdíl je v tom, že to neberu jako něco, čím bych chtěla světu naznačit, že jsem si užila vážně skvělý divoký sex, ale přináší to něco mně samotné. Sama nevím, co to vlastně je… Ale uspokojuje mě to jak po fyzické, tak i psychické stránce.

Nezáleží mi na tom, jestli to někdo uvidí a bude si myslet, že jsem malá holka, co potřebuje ukázat světu, že má nějakého kluka, co jí udělal cucflek na krk. Ani nesejde na tom, zda-li budu mít modřinu na krku, ruce nebo břichu...

Vidím v tom barevnost galaxie, možnost malovat po lidském těle další lidskou částí. A to nejlepší je na tom to, že nikdy neovlivníte, jakou barvu to bude mít. A co teprve ten příjemně bolestivý pocit, když vám někdo začne sát kůži.

Má závislost k cucflekům se dá přirovnat k závislosti na lízátkách. Chtěla bych je jíst každý den, ale nemohu, protože vím, že mám po sladkém migrény a že bych se jich přejedla.

Maluj po mém těle, možná si mě tím získáš. Kecám, tak lehce to nejde.

A co to vlastně cucflek je?Je to dočasná modřina, která vzniká sáním kůže.

Láska, sex, vztah.

3. října 2015 v 0:19 | hannie
Zajímalo by mne, co tato tři slova doopravdy znamenají. Poslední dobou za tím vším vidím jen bolest, utrpení, dalo by se říct, že i ztrátu. Už nějakou dobu mi to vrtá hlavou, k čemu vlastně tyto pocity/aktivity jsou. Pokud si odmyslím sex, zbyde mi jen láska a vztah. Lásku a vztah mohu přeměnit do podoby kamarádské a přemýšlet nad tím v této podobě. Možná je to dokonce lepší verze, ta "kamarádská", než ta, která nám ubližuje. Ještě jsem totiž nezažila takové zklamání od někoho, kdo mě má rád, jako od někoho, kdo tvrdil, že mě miluje. Kamarád za mnou stojí několik let, děj se, co děj. Ať mám špatné stavy, či ještě horší stavy než jsou ty špatné. Je tu vždy pro mě, nesnaží se mě změnit, nesnaží se mi nutit své názory, nesnaží se mě oklamat. Nepíše mi zamilované sračky, které ani nemyslí vážně. A i přes to všechno náš kamarádský vztah vzkvétá a nikdy jsme neměli potřebu se rozdělit. A pokud by tato potřeba někdy nastala, myslím si, že by zase rychle přešla. Nemůžeš být bez někoho, o kom víš, že ti vždy podá pomocnou ruku, když se ty topíš. To by ale nikdy neudělal někdo, kdo tě miluje. Ano, samozřejmě, že toto tvrzení by se dalo vyvrátit, jelikož člověk, který je do nějaké osoby zamilovaný, dělá vše pro to, aby byl ten druhý člověk šťastný. Ale zajímá ho to jen do té doby, dokud ho zajímá ta osoba. Pokud si najde jiný "terč" do kterého se zamiluje, všechny tyto jeho zájmy opadají a nechá vás ve všem. Je mu jedno, že se topíte, protože jste minulost a on musí pomáhat tomu "terči" v přítomnosti.

Není vztah jen něco, co si lidé vymysleli, aby se mohli vzájemně omezovat. Patřit někomu? Co, když někomu patříte, ale on vám nepatří a nikdy patřit nebude? Jaké to je, je to fér?

A proč máme potřebu se do vztahu pouštět bezhlavě, aniž bychom tu druhou osobu dokonale poznali? Není přeci hezčí trávit s člověkem čas, poznávat ho a nepřemýšlet nad věcmi jako "Teď jsem mu dala pusu, to bychom spolu měli asi začít chodit". Neříkám, že to takhle má každý, ale myslím si, že určitě nějaká část lidí je do vztahu přinucena díky té druhé osobě a zamilují se do ní až po nějaké době. A to jen proto, že si řeknou, že do toho vztahu půjdou, aby té dané osobě neublížili. Ale je to správné? Je správné se do něčeho nutit? Já si myslím, že je třeba s tou osobou trávit čas. Třeba jen tak. Jít ven, sedět na lavičce a povídat si. Někdy stačí jen to, když si v přítomnosti té dané osoby a zjistíš, že nemáš potřebu mluvit. Naplňuje tě jen to, že s tebou je. Naplňuje tě pohled na něj. A to je ono, to je ten boom, který tě má přesvědčit o tom, že přesně tohle je ten člověk - We are all searching for someone whose demons play well with ours.

A co sex? Má cenu spát s někým "jen tak", jen proto, že jste nějakou dobu sami a nadržení? Podle mého je to blbost. Neustále jsou v tom city, ačkoliv si jeden z těch dvou osob myslí, že ne, že je to jen tak - "povyražení". Vždy je mezi těma dvouma lidma něco, co je přinutí to udělat. Náklonnost jedné osoby k druhé. Musíte mít tu osobu rád, musí se vám líbit, nebo cokoliv. Přeci byste si nezamrdali s někým, kdo vás ničím nepřitahuje, jen proto, že jste horny. Ale pokud je to u vás jinak - dejte mi vědět, ráda si o tom popovídám a zjistím, že to nějací lidé opravdu umí. Vyspat se s někým "jen tak". Mně se to totiž ještě nepodařilo, vždy v tom byly city.

Ahhh, přála bych si tomuhle všemu rozumět. Možná jsem jen malá holka a příjdu na to všechno časem. Ale kdy? Může mě někdo naučit nemít city? Chovat se ke všem lhostejně? Zaplatím duhou.

Okouzlena vílou jménem TTAPPLE.

18. srpna 2015 v 19:19 | hannie
Občas jen tak sedíte a zíráte do blba. Po chvíli zírání vás nenapadne nic jiného, než si vzít do ruky tablet a začít listovat obrázky na Instagramu, občas něco lajknete. Ukojíte tím touhu zvědavosti. Od toho ten Instagram vlastně je, ne? Dobrovolně "stalkujete" lidi, kteří vás něčím zaujmou. Chcete vědět, co a s kým kde dělají, jak se mají, co dnes nosí, co jí. A pak příjde ten zlom - narazíte na novou fotografii od skvělé TTAPPLE. Zase zíráte... tentokrát ne do blba, ale na překrásnou chytrou slečnu. Projíždíte jednu fotografii za druhou, všude zanecháte červeně vyplněné srdce. Tahle slečna vám nedá spát, neustále musíte přemýšlet nad její krásou, laskavostí, inteligencí, upřímností. Ale jakto, že na mne takto dokázala zapůsobit jen pomocí Instagramu? To je ono. Jakmile najedete na její profil, ihned vám před obličejem zableskne ta jiskra, to, jak se chová k těm všem lidem, kteří jí obdivují. Ta neskutečná laskavost a pocit štěstí, co z ní vyzařuje. A hlavně ta rovnost k těm všem lidem. To, jak se nad nikoho nepovyšuje, je si se všemi těmi lidmi rovna, to mě dostává do kolen. Člověk má po těchto vjemech pocit, že si o ní musí zjistit něco víc. Chce jí poznat, a tak pátrá... narazí na její fb stránku, která dotyčnou osobu přesměruje na několik dalších kanálů, jako je twitter, ask.fm nebo dokonce na její blog http://ttapple.com/. Jste zvědaví jak se vyjadřuje, a jak zodpovídá otázky na "asku", tak ho otevřete. Pročítáte si jednu otázku za druhou. Znovu a znovu vás to dostává do kolen. Slečna vás prostě okouzlí, překvapí tím, jaká je. Nejen, že je vtipná a u některých odpovědí vás rozesměje, ale má to v hlavě srovnané. Jo a také má skvělý módní vkus, haha. Prostě všechno hraje se vším. A to tu nemluvím o tom, jak skvěle se staví ke klukům z Haha Crew, jak je podporuje... Hrozně moc Terezku obdivuji a přeju jí v životě jen to nejlepší, protože takový člověk si to zaslouží. Doufám, že se mi jednou vyplní mé přání ji poznat osobně.

Cítím se tak šťastně, když vidím, že mezi tou většinou zlých, neustále nepříjemných lidí, jsou i skvělé víly.

Fanpage Patton Suicide na Facebooku

3. dubna 2015 v 13:09 | hannie
Zdravím. Chtěla jsem vám jen říct, že jsem před nějakou dobou rozjela fanpage stránku jedné mojí oblíbené SG a to Patton Suicide. Nečekala jsem, že se tak chytne, ale dnes na ní mám už 29 000 lajků. Jsem z toho nadšená, a proto jsem se o to s vámi musela podělit. :-D Když budete chtít, můžete se do naší fanouškovské komunity také přidat.


I'm fine. I promise...

25. listopadu 2012 v 20:19 | hannie
Když jsem uviděla tohle téma týdne řekla jsem si, že je to dělané přesně pro mne, abych se mohla vyplakat ještě jinam, než jen do rubriky "diary", kam většinou píšu své nudné zážitky z nudných dnů. Inu.. "To, co potřebuji.." Momentálně bych to mohla shrnout v několika bodech, ale neudělám to, hezky to rozepíšu. Moje nostalgická nálada se ponořuje stále do větších hlubin a na mne dopadá opravdu velký stesk.

Stačilo by mi, kdyby vedle mne alespoň někdo seděl a koukal na mě, jak sedím opřená v rohu pokoje a agresivně si vmačkávám dlaně do tváře. Naivně si totiž myslím, že tím odeženu chuť brečet, házet všemi věcmi kolem sebe a ptát se sama sebe na tu ještě naivnější otázku - "Proč? Proč je mi zrovna teď takhle?". Nejspíš k tomu má i svůj podíl píseň, kterou poslouchám. Jelikož má jen 3:02, tak jsem si jí pustila už tak 35x.

Taky bych potřebovala obejmout, potřebuji vědět, že tu pro mne někdo je. Byl by schopný se pro mne někdo obětovat, pokud by to muselo být? Pokud ano, kdo? Většina lidí si ani neváží toho, co mají. Nebo třeba vlastně ani neví, že to mají, a pak si jen stěžují, jak je to všechno na hovno, a tak. Ale já tu pro ně třeba byla vždy, třeba pro mne vždy byli celým světem. - http://data.whicdn.com/images/21056629/387716_175264015906272_155204104578930_296491_284340218_n_large.jpg Ach, jak výstižní obrázek, někdy bych ti to chtěla do tý hlavy narvat, abys to věděl/a.

K čemu by mi bylo, kdybych sem psala to, co potřebuji v matearilistické podobě, když nejsem šťastná. Uspokojil by mne snad pudr od MACu, který si chci přát k Vánocům, potěšilo by mne snad natolik to moje tetování? Ne.. Způsobenou díru nikdy nezaplní materialistická hmota.

Někdy bych taky chtěla říct - "Ahoj, já existuji." ale i kdybych to řekla, k ničemu mi to není. A nebo PROSÍM, UNES SI MĚ.. :-( Nejsem tak silná, jak vypadám. - http://blondebitchessucksdick.tumblr.com/post/35992402967 ..

YOU DON'T CARE HOW IT HURTS.

FOREVER DOESN'T EXIST, NOT FOR ANYBODY.

NEVER SAY GOODBYE, BECAUSE SAYING GOODBYE MEANS GOING AWAY AND GOING AWAY MEANS FORGETTING. - P. Pan

Každodenní šálek čaje (orgasmus?)

2. června 2012 v 21:20 | hannie
Jelikož jsem velmi znuděná, ale přesto chci být na blogu, napíšu už svůj druhý článek na "Téma týdne". Téma má být Každodenní šálek čaje? Tak tedy dobře, zkusím to pojmout nějak hezky..

Každý si pojem každodenní šálek čaje vysvětlí jinak. Mně se vybaví sex, orgasmus, zlost, slast, deprese, štěstí, strach. To je podle mně každodenní šálek čaje. Nebo - šikana. Někdo vás šikanuje a vy si už předem říkáte - dnes si zase vypiju svůj každodenní šálek čaje. (Nemyslím tím, že to opravdu vypijete, pro ty přihlouplé.) Jakože, znovu dostanete do držky.

Pokud máte přítele, stálého přítele a netrpíte promiskuitou, také si vypíjíte každodenní šálek čaje. Sexu.. Setkáváte se každý den a každý den už víte, co proběhne. Tedy, pokud se situace nijak nezesere a nepohádáte se. Dojde. k sexu, možná k orgasmu. Ne všichni jsou tak šikovní, haha.

Každodenní šálek čaje je i orgasmus, který si přivodíte sam/a víckrát za život, než s nějakým chlapcem. Tedy, pokud nejste jeptiška a chcete, aby do vás prsty, okurky a různé věci strkal jen Bůh, kdo jiný, že. Nebo třeba Papež s tím, že to děláte pro Boha, samozřejmě, jak jinak...

Nebudu sem psát zamilované sračky, jak je pro mě každodenním šálkem čaje on. Kdo on? Vibrátor snad? Chlapec nemůže být každodenním šálkem vašeho čaje, zamyslete se nad tím, nebude každý den. To už je víckrát každodenním šálkem čaje jídlo, prst, zubní kartáček, ale chlapec rozhodně ne.

a když už jsme u toho každodenním šálkem čaje může být i moje skorokaždodenní šálkovatá nálada. Myslím tu agresivnější, kdy se mi chce všechno rozbíjet a zakousávat se někomu do nohou. Ale lepší by bylo, kdyby si ta sharpácká kurva kousla do obrubníku a já řekla jen - dobrou noc. A je to tu, zase se projevuje ta nálada.

+ jde i o trápení. Každodenní šálkovité trápení, když je slečna top. Kdo by nechtěl být top, že? ;-) Nic..začínám třískat do klávesnice tak, že už to víc nejde. A nebojte, jeptišky, jednou do vás bude strkat prsty i váš syn, který bude samozřejmě také s Bohem, s kým jiným by měl být..

Coco Chanel - citáty

2. června 2012 v 20:50 | hannie
Mám ji vskutku ráda, myslím si, že by si zasloužila posedávat na mojem blogu spolu s citáty.

1. My, ženy, potřebujeme krásu, aby nás muži milovali, a hloupost, abychom milovaly my je.
2. Ženy by měly vydávat méně peněz za šaty, ale více peněz na eleganci.
3. Sex je vlastně velmi prostá záležitost. Zaměří-li se žena jen na něj, pak stačí, když na sebe navlékne pytel a vystřihne do něj tři otvory - kde to už víme.
4. Většina žen vybírá svou noční košili s větším rozmyslem než svého muže.
5. Jsou dvě věci, které muž nikdy nepochopí: tajemství stvoření a dámský klobouk.
6. Muž si může zvyknout na ošklivou ženu, ale nikdy ne na nedbalou.
7. Výstřih je ono tenké ostří, na němž balancuje dobrý vkus, aniž spadne.

Zrcadlo

2. března 2012 v 15:48 | hannie
Naivně sedíme a koukáme na sebe, u toho si klademe, proč vypadáme tak, jak vypadáme. Vyčítám si sama sobě některé věci, které vidím v odrazu zrcadla, nemohu s tím nic udělat, to mě uvádí do rozpaků. Někdy se nepoznám, jako kdybych hleděla na jiného úplně jiného člověka, prostě to nejsem já. Každý den vstávám s tím, že na sebe hodím masku, abych nějak vypadala, je to, ale potřebné? Dělám to spíše kvůli svému pocitu, než kvůli okolí. Tu masku si na tvář kreslím každý den. Lidé, co mě vidí bez masky obdivují mou práci, jiní ne.

Musím nad tímto tématem hodně přemýšlet...Zrcadlo je jako okno do duše. Někdy brečím a zrcadlo přitáhne mou pozornost, jsem zvědává, jak vůbec vypadám, když roním jednu slzu za druhou? Jde to opravdu být až takhle nešťastná? Vypadám opravdu příšerně. Po tomto zamyšlení a hledění do zrcadla si uvědomím, že jsem opravdu tak sobecká, jak slýchám. Vydržím se na sebe koukat hodiny. Hladím se a končím opřená o velkou zrcadlovou stěnu, která mě studí do zad. Vlastně ne.. znovu mě k životu přiměje myšlenka - proč jsem tak lacinná? Neodpovídám. Ach, kdyby jsi tak věděl, jak to všechno opravdu je. Nikdy se to nedozvíš, navždy to zůstane jen mezi mnou zrcadlem a nejmenovanou osobou..

Láska.. (o sekundu později) uživatel je nezadaný.

4. ledna 2012 v 19:52 | hannie
Člověk ti věří, svěří ti do rukou celé své srdce s tím, že ho nedokážeš zlomit, dal by za tebe ruku do ohně, každý den o tobě sní, jak bude moct být s tebou, dotýkat se tě, dávat ti pusu na tvář, svěřovat se ti s problémy a vědět, že ty budeš vždy oporou a nikdy neřekneš NE nebo, že tě to obtěžuje-tíží, i když máš svých problémů nad hlavu.. a jak bude zase šťastný, když bude s tebou. ----- A TY TAKHLE ZKLAMEŠ! VYJEBEŠ S ČLOVĚKEM, KTERÝ TI VĚŘIL.. ----- Možná jsem si naivně myslela, že by to mohla být konečně nějaká zasraná pohádka, i když vlastně pohádky neexistují. Věřila jsem v tebe, ale ty jsi mě tak moc zklamal. Měl by sis uvědomit, že to byla tvá druhá šance, tolikrát si sliboval, že už se budeš snažit, nebudeš dělat problémy, ale bylo to jen a jen horší. Opustila jsem kvůli tobě dvacetiletého člověka, člověka, kterého jsem donutila říct, že mě miluje, i když se tak moc bál to říct, protože věděl, že pokud to řekne, ztratí mě.. On to měl narozdíl od tebe v hlavě srovnané a tolikrát jsem se sama sebe ptala - dělám vůbec správně? Několikrát jsem si vyčítala, že jsem na kluky hrozná svině, neozývám se, využívám je a zraňuji. A ano, dělá mi to dobře. Ale víš co? Nikdy bych nedokázala ublížit ani největšímu nepříteli tak, jako jsi ublížil ty mně. NIKDY bych nepodvedla člověka, kterému bych tvrdila, že je to můj život a že ho nechci nikdy ztratit. Měl by sis to uvědomit, že to se prostě nedělá. Víš co? Na, připomínej si pořád dokola, co jsi udělal hned po tom, co jsi mi napsal nějakou srdcervoucí sračku. ,,Lásko, i přes to špatné období, které jsem teďka prožívali Tě strašně miluji.... Nedokážu si bez Tebe představit život, už nikdy o Tebe nechci přijít... každý Tvůj úsměv, pohled, dotyk je pro mě nezapomenutelný... Jseš nenahraditelnou součástí mého jinak nudného života.. ps. Miluji tě :)) pusu zlobidlo" Už nikdy nikomu nic takového nepiš, pokud ho nechceš dostat na úplné dno a do sraček. Ptal si se, proč jsi smutná, proč se tak bojíš vázat se, proč máš nálady ze sekundy na sekundu horší a horší? Co se stalo před pěti lety? A já ti na to řeknu - Už nic, teď jsi to nahradil novými jizvami. :-) Můžu ti říct, že tohle podkopnutí bylo horší, než když mi Honza napsal, že je konec proto, že kvůli mně nemá čas na BMXko, to by mě ani tak nevzalo, možná mě to vzalo jen proto, že to byla moje první opravdová láska a první člověk, s kterým jsem něco měla. U tebe je to ale jiné. Děláš ze sebe chudáka a ještě svádíš na Kláru, že ona byla ta, co po tobě vyjela, ale ty, kdyby jsi nechtěl, kdyby si se s ní líbat nechtěl, tak nemusíš. Mohl si mi to říct rovnou a ne hrát, že jsme se rozešli - líbat se tam někde s ní a o několik minut po té, mi psát smsky, jak moc mě miluješ, že ti chybím apodobně. A teď si uvědom, že už přestávám klukům věřit, tak kurevsky si mě vyzbrojil, že vím, co od vás čekat. :-) Bál ses, že si budu hrát? Že si budu užívat i s ostatníma, že budu děvka? Tak koukej, teď taková začnu být. Rovnou ti říkám, že až bude příležitost tě jakkoliv zatáhnout na dno, využiju toho. :-) A hlavně ze sebe nedělej chudáka a nepiš sračky, které jsou opravdu výsměšné - jsi pro mě moc dobrá, cítil jsem se vedle tebe jako idiot - najdi si lepšího, cítil jsem ke Kláře vřelé sympatie - líbal jsem se s ní z žalu, z toho, že jsem byl smutný, nelži, prosím! Tolik tě to rozebírá, to tvé lhaní, ale myslím, že už ti na žádnou tímto
podobnou sračku nikdo nikdy neskočí.. :-) Dneska sice krvácím, ale zítra zemřu rovnou - ne, ty budeš ten, kdo zemře.. Nauč se nelhat. Nebudu se kvůli tobě trápit, natrápila jsem se opravdu dost a TY to moc dobře víš. Cítím se v hrozný píči, mám divné pocity. Všechny tyhle pocity mi přinesla lež. Lež od někoho, kdo držel ve svých rukách můj život. Říkával, že ho nikdy ze svých dlaní neupustí, nádherná lež. Každý člověk, který hledá oporu, pocit bezpečí nebo hřejivý pocit u srdce by na to skočil. Ale já už nechci být taková, nechci cítit už nikdy takovou bolest a prázdnotu, co cítím teď. Mám v sobě pocit nedůvěry a strachu Nejradši bych ti hodila do hlavy cihlu, aby jsi tam bezvládně ležel, z hlavy ti tekla krev, byla by všude kolem tebe, cítila bych se líp. Ano, až takhle sadistická jsem..

až to budete číst, pustě si k tomu písničku

tattoo - jako důkaz lásky

7. prosince 2011 v 16:59 | hannie
Čím dál víc lidí se zavazuje partnerstvím tím, že si partner s partnerkou (partnerka s partnerkou, partner s partnerem..) nechají udělat jako důkaz lásky nějaké tetování, které je bude nějak spojovat. Já sama bych si takové tetování v mojem věku udělat nenechala, protože jak se stává, mohla by mě ta láska přestat bavit a hups, bylo by to. :-D Už jedno tetování mám a nikdy by mě nenapadlo nechat si vytetovat jméno třeba nějakého mojeho kluka, jak by to potom mohlo vypadat, kdybych už s ním nebyla.. Ale pokud chce někdo dokazovat neskonanou lásku, tak prosím, ale jak říkám, nikdo nikdy neví, co se může stát.

Ale když už se pro takové tetování rozhodnete, tak přemýšlejte nad tím, co si necháte vytetovat, aby jste to mohli nosit i v případě, že se rozejdete. Opravdu bych chtěla mít na ruce jméno Tomáš, a pak se s ním rozejít a celý život si hledat nějakého kluka s tímto jménem :-D Takže vybírejte z motivů, které budete moct mít na ruce i samostatně.

Dieta francouzské ženy

10. listopadu 2011 v 11:39 | hannie
Tato dieta-ne-dieta se zaměřuje na vyrovnaný vztah mezi jídlem a potěšením, které nám přináší, a nabízí celoživotní strategii převahy kvality nad kvantitou, takže jíte hlavou a ne žaludkem.

Redukční program vychází z bestselleru Mireile Guilian French Women Don`t Get Fat: The Secret of Eating for Pleasure.

Dieta francouzské ženy je charakterizována jako "komplexní postoj k životu". Nabízí strategii životního stylu pro ženy, které chtějí zhubnout až 14 kilo. Kniha je založená na zkušenostech autorky původem z Francie, která nyní žije ve Spojených Státech. Guilianová píše z hlediska svých vlastních zkušeností a pozorování o rozdílném přístupu k jídlu francouzských a amerických žen. Nabízí čtyř fázový plán, který se soustředí na "krátkodobou přeměnu" (trvající asi 3 měsíce), která má osobě na dietě pomoci dosáhnout duševní rovnováhy, podobné té francouzské.
Fáze 1 je třítýdenní inventura jídel, která působí jako zvonění budíku. Pomůže Vám individuálně ohodnotit vaše stravovací návyky a určit ta jídla, která konzumujete nadměrně. Toto detailní ohodnocení se provádí proto, abyste mohli určit specifické situace, které druhy jídla máte vynechat nebo omezit. Měli byste si ujasnit, proč chcete zhubnout a jak vám mohou vaše současné stravovací návyky a výběr jídla bránit v uskutečnění tohoto cíle.
Fáze 2, takzvaný proces přeměny, může trvat od jednoho do tří měsíců a zahrnuje postupný dietetický posun od kvantity ke kvalitě. Toto stadium se nemá uspěchat a někdo na ně skutečně bude potřebovat až tři měsíce. Během této doby je rozhodující zahrnout do stravy široký výběr potravin a pěstovat postoje a vzorce chování, které vám dopomohou k úspěchu - například pozitivní postoj k rituálům nakupování a přípravy jídla, zálibu a pravidelnost v pití, vychutnávání si každého jídla, konzumaci přiměřených porcí, skoncování s nakupováním nekvalitních potravin do zásoby a nalézání vhodných náhrad za vysoko energetické potraviny.

Prague Fashion Weekend 2011

6. října 2011 v 16:59 | hannie
25. září se konal druhý ročník Prague Fashion Week. Bylo to vcelku zajímavé, ne vcelku, ale bylo to dost zajímavé. Poprvé jsem tam byla na osmou hodinu večer, kdy odstartovala módní přehlídka, kterou navrhla Nina Ricci. Nebo ne ? Vlastně ještě před tím byla přehlídka s názvem "Fashion has a future". Na pódium přišel jakýsi robot - nechtěla bych být v tom kostýmu robota. Který začal říkat neznámo co. :-D Všechno moderovala zpěvačka ze skupiny Toxique - Klára Vytisková.


Klára něco odmluvila, a pak přišla modelka, kterou začal takový přístroj parfémovat. Bylo to hrozně hezky udělaný. Ze země vyjel takový stojan, na který musela položit ruku, aby proces vůbec začal. Dokonce v tom přístroji byla vůně, kterou prý navrhla sama Fergie pro AVON, kdo ví.

 
 

Reklama