2am

16. října 2016 v 1:56 | hannie |  articles
Ani nevím, jak začít, co psát, co vám chci vlastně sdělit, ale potřebuji to, potřebuji se z toho všeho dostat. Když mi nikdo nedokáže pomoct, tak psaní mi vždy pomohlo. Chci, abyste věděli, že jsem se za ty roky nepohla z místa a stále se topím v nějakých sračkách. I když to jsou sračky rozdílné a většinou je způsobují rozdílní lidé, ale stále jsem tam na tom samém bodě a neustále tak prázdná. Chvilkově šťastná, ale pak zase tak prázdná.

... já fakt nevím.

Asi od tohohle nemůžete očekávat nic inteligentního a smysluplného, protože jsem mimo. Podvedená, zklamaná, prázdná. Gosh, jak kdybych to mohla všechno nějak zastavit... Snažím se, vážně se snažím, ale nejde to. Vkládám důvěru do lidí, kteří mě stejně srazí k zemi. Jsem blbá.

Nejhorší je, že bych tomu člověku chtěla dát milion šančí, ale jsem tak slabá a závislá. Chtěla bych se té závislosti zbavit, zabíjí mne. Opravdu mne ničí, mám chuť zase sáhnout po žiletce, mám chuť to všechno vzdát. A že bolest je pomíjivá? Jo? Tak proč nemizí, nechci to... vážně ne.

nbjkdhfkdjhkgkdgkjhdjkhgkjhdhkghhdgjsakrfgCitím se jak feťák, co má abstinenční příznaky.

Jak bych mohla zastavit strach ze zklamání? A tu brutální nedůvěru? Když mi už tolikrát bylo ublíženo. Asi každý znáte stavy, kdy probrečíte xy hodin. Já to tak mám furt, skoro obden. Nemůžu spát. Beru si na noc prášky, aby mne oblbly a já usla.

Já vlastně ani nevím, jestli tomu člověku mohu věřit i jeho pihu na horním rtu, nebo nikoliv. Třeba si jí tam každý den dokresluje, aby mne zmátl, protože to by nebylo nijak překvapivé.

Jsem z toho prostě tak unavená.. copak mi už někdo konečně nemůže dát to, co mi slibuje? To musím být neustále sama? Ačkoliv mi slibují, že sama nezůstanu, jelikož vědí, jaké mám destruktivní myšlenky. A že k životu potřebuji jen je.

Chtěla bych jen jeden víkend, jeden celý víkend. Od pátku až do neděle, kdy bych mohla být s tím, na kom jsem tak závislá. A ne, abych seděla od pondělí do soboty doma, a až v sobotu večer dostala drogu, v neděli odjížděla nasycená a přečkávala do dalšího týdne...

A také bych chtěla znát odpověď na to, proč dokáží být upřímní lidé, a pak ti, co upřímní nejsou. Vždyť není nic špatného na tom - mluvit pravdu. A co, že se obáváme, že pravda člověka naštve a ublíží mu? Raději, ať je pár hodin naštvaný, než předstírat něco, co tak není..krmit ho lži.

A proč je někdo rád středem pozornosti? Proč se nechává osahávat od jiných lidí? Přitom má doma někoho, kdo by za něj dal život... Ale ne, ti lidé jsou schopni vyměnit jeden dotek od hezké kurvy za celý vztah. Nejhorší na tom je, že jsou ještě tak naivní a věří, že mají kolem sebe lidi, kteří je neudají. Ale omyl, ti lidé toho člověka udají ještě velice rádi, jelikož vědí, že tím alespoň způsobí tomu druhému bolest. A to je přeci super, ne?

Jo a víte, co je ještě lepší? Když se musí ptát své kamarádky, jestli náhodou něco za ten večer neudělal. Jestli po někom nelezl nebo tak, protože si tím sám není jist. Co to je? Příjdu si, že do tohoto světa nepatřím, nechápu ho.

Tak už se, kurva, rozmyslete, jestli si vyberete dlouhodobý vztah, či osahávání holek na akcích a lhaní. A snažte se přemýšlet o tom, jestli to, co děláte je správné. A zda-li by vás to také neranilo, kdyby to dotyčná dělala vám.

... prostě už nechci žádné další omluvy, přešlapy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama