Jedna vteřina

23. srpna 2014 v 19:23 | hannie |  diary
Člověk, co tvrdí, že tě miluje, tě v zápětí pošle jedním úderem k zemi. V jedné minutě, né-li vteřině. V jedné vteřině se ti otočí tvé myšlení o 180°, tvůj pohled na svět se změní a chuť k životu také zmizí dost rychle. Vlastně tak rychle jak přišla. Nač máme potřebu ubližovat svým bližním, nač máme potřebu dávat své pády za vinu těm druhým. Zejména těm, které údajně milujeme. Nač máme potřebu dokola omílat chyby, kterých se ten druhý dopustil, ačkoli jsme si po zkoušce sebevraždy (té druhé osoby) řekli, že už se o těch chybách nikdy nezmíníme. Nač máme potřebu tyto věci vytahovat? Možná proto, že víme, že zrovna tímhle dokážeme zasadit velmi bolestivý úder? Nejlepší na tom všem je, že se z toho člověk nedostane. Nikdy. Jak by se také mohl dostat z něčeho, co je mu neustále připomínáno? "Jediné co umíš - ubližovat lidem, ničit jim životy." Jak se má člověk dát dohromady, jestliže neustále poslouchá takové věci? Jak má stát pevně na nohách, když je neustále někdo podráží. Jak má pak normálně smýšlet, když je mu těžko jen z toho, že dýchá.
 


Komentáře

1 Yume | Web | 24. srpna 2014 v 23:30 | Reagovat

Jediné řešení tohoto celého je stát se silnějším. Poslouchat a nepřipouštět si to tolik k srdci.

2 Nami | Web | 24. října 2014 v 16:27 | Reagovat

Tyjo je hezké vidět, že ještě někdo z mých starých SB stále bloguje! :D Chci jen nahlásit, že jsem se k blogování opět vrátila a snad u toho nějakou dobu vydržím! :D A neboj když vídím, že stále bloguješ tak si tě nechává v SB a vrátím se sem znovu! :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama