Promise we won't say goodbye.

11. října 2013 v 18:03 | hannie |  diary
Ach, přemýšlela jsem nad tolika možnostmi, co bych teď mohla dělat a vybrala jsem si to nejtěžší a to, napsat článek. Tedy, nazvala bych to spíše úvahou, než-li normálním článkem.

Za dva dny to budou dva měsíce, dva měsíce už mám někoho, koho miluji. Zdá se mi, jako by to byla věčnost, jako, kdybychom spolu byli rok, dva. A přesto to jsou jen dva měsíce, dva měsíce, kdy každý den není stereotypní a každý den pociťuji a poznávám něco nového, ať už je to bolest, strach, láska, žárlivost, euforie, oddanost,... A ano, jsou to i slzy a pláč, ať už z radosti, či smutku. Je hrozně zvláštní milovat a být na někom závislá tak moc, za tak docela krátkou dobu. Vytvořila jsem si citové pouto k někomu, kdo... je neskonaně skvělý. Pro někoho možná ne, ale pro mne ano. Nesnáším veškeré dny, které bych nazvala dny hádacími. Tak moc nerada mu ubližuji a i nerada ubližuji sobě, i když to v poslední době dělám docela často, mrzí mě to. Ale i přes tohle se přeci dá přenést, když milujete tak, jak milujete. Neumíte si představit, jaké to je, když ho máte u sebe, jaké to je, když ho můžete obejmout a držet za ruku, nebo prostě jen tak blbnout. A jaké to je, když s vámi není, když u vás nemůže být, nemůže vás utěšit, když brečíte, nemůže vás obejmout. Většinou při psaní svých článků brečím, jelikož si uvědomím, jak je pro mne ta osoba důležitá a ani tento článek není výjimkou. Ach jo. Nemám ráda ani to, když vím, že je smutný, nebo mu něco putuje myšlenkami a je kvůli tomu zamklý, ale pokaždé, když se na to zeptám, dostanu odpověď, že nic není, přitom vím, že ano, vidím ten obličej, ten pohled... Klady převažují zápory. Cítím se jak malá, jako, kdyby mi někdo dal srdíčkové lízátko, jen tohle není lízátko, haha. No, nic, přála bych každému, aby zažil tento pocit, aby věděl, jak krásné je někoho mít. Hm, prostě ho nechci ztratit. Ano, zní to jako klišé od třináctileté megaliticky zamilované slečny, která může těžko vědět, co je to láska, ale já si myslím, že to vím, že je to přesně tenhle pocit. Jsem bezmezně zamilovaná a oddaná. Tak už přestávám psát, jen jsem se nad tím chtěla zamyslet a sesmolit něco, co si nikdo z vás nepřečte, ale o to nejde, jde o mě... a o něj.


P.S. tu písničku si při případném čtení tohoto článku pusťte, psala jsem u toho tento článek.

 


Komentáře

1 Brunette girl | Web | 11. října 2013 v 18:25 | Reagovat

Děkuju :)

2 Alie | Web | 11. října 2013 v 18:49 | Reagovat

Prajem ti to.... Čo by som ja dala za taký pocit. Už je to 10 mesiacov čo tak naivne čakám a aj ked ma to tíra, neviem čo robiť... :/

3 Cata | Web | 11. října 2013 v 19:51 | Reagovat

přeju ti to. láska je ten největší div světa :)

4 Gabča | Web | 12. října 2013 v 11:29 | Reagovat

Mmm.. tu písničku miluju!:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama