2am

16. října 2016 v 1:56 | hannie |  articles
Ani nevím, jak začít, co psát, co vám chci vlastně sdělit, ale potřebuji to, potřebuji se z toho všeho dostat. Když mi nikdo nedokáže pomoct, tak psaní mi vždy pomohlo. Chci, abyste věděli, že jsem se za ty roky nepohla z místa a stále se topím v nějakých sračkách. I když to jsou sračky rozdílné a většinou je způsobují rozdílní lidé, ale stále jsem tam na tom samém bodě a neustále tak prázdná. Chvilkově šťastná, ale pak zase tak prázdná.

... já fakt nevím.

Asi od tohohle nemůžete očekávat nic inteligentního a smysluplného, protože jsem mimo. Podvedená, zklamaná, prázdná. Gosh, jak kdybych to mohla všechno nějak zastavit... Snažím se, vážně se snažím, ale nejde to. Vkládám důvěru do lidí, kteří mě stejně srazí k zemi. Jsem blbá.

Nejhorší je, že bych tomu člověku chtěla dát milion šančí, ale jsem tak slabá a závislá. Chtěla bych se té závislosti zbavit, zabíjí mne. Opravdu mne ničí, mám chuť zase sáhnout po žiletce, mám chuť to všechno vzdát. A že bolest je pomíjivá? Jo? Tak proč nemizí, nechci to... vážně ne.

nbjkdhfkdjhkgkdgkjhdjkhgkjhdhkghhdgjsakrfgCitím se jak feťák, co má abstinenční příznaky.

Jak bych mohla zastavit strach ze zklamání? A tu brutální nedůvěru? Když mi už tolikrát bylo ublíženo. Asi každý znáte stavy, kdy probrečíte xy hodin. Já to tak mám furt, skoro obden. Nemůžu spát. Beru si na noc prášky, aby mne oblbly a já usla.

Já vlastně ani nevím, jestli tomu člověku mohu věřit i jeho pihu na horním rtu, nebo nikoliv. Třeba si jí tam každý den dokresluje, aby mne zmátl, protože to by nebylo nijak překvapivé.

Jsem z toho prostě tak unavená.. copak mi už někdo konečně nemůže dát to, co mi slibuje? To musím být neustále sama? Ačkoliv mi slibují, že sama nezůstanu, jelikož vědí, jaké mám destruktivní myšlenky. A že k životu potřebuji jen je.

Chtěla bych jen jeden víkend, jeden celý víkend. Od pátku až do neděle, kdy bych mohla být s tím, na kom jsem tak závislá. A ne, abych seděla od pondělí do soboty doma, a až v sobotu večer dostala drogu, v neděli odjížděla nasycená a přečkávala do dalšího týdne...

A také bych chtěla znát odpověď na to, proč dokáží být upřímní lidé, a pak ti, co upřímní nejsou. Vždyť není nic špatného na tom - mluvit pravdu. A co, že se obáváme, že pravda člověka naštve a ublíží mu? Raději, ať je pár hodin naštvaný, než předstírat něco, co tak není..krmit ho lži.

A proč je někdo rád středem pozornosti? Proč se nechává osahávat od jiných lidí? Přitom má doma někoho, kdo by za něj dal život... Ale ne, ti lidé jsou schopni vyměnit jeden dotek od hezké kurvy za celý vztah. Nejhorší na tom je, že jsou ještě tak naivní a věří, že mají kolem sebe lidi, kteří je neudají. Ale omyl, ti lidé toho člověka udají ještě velice rádi, jelikož vědí, že tím alespoň způsobí tomu druhému bolest. A to je přeci super, ne?

Jo a víte, co je ještě lepší? Když se musí ptát své kamarádky, jestli náhodou něco za ten večer neudělal. Jestli po někom nelezl nebo tak, protože si tím sám není jist. Co to je? Příjdu si, že do tohoto světa nepatřím, nechápu ho.

Tak už se, kurva, rozmyslete, jestli si vyberete dlouhodobý vztah, či osahávání holek na akcích a lhaní. A snažte se přemýšlet o tom, jestli to, co děláte je správné. A zda-li by vás to také neranilo, kdyby to dotyčná dělala vám.

... prostě už nechci žádné další omluvy, přešlapy.
 

Může se sání kůže stát závislostí? Bezpochyby ano.

20. prosince 2015 v 13:53 | hannie |  articles
To, že budu závislá na sání kůže jsem věděla už nějakou dobu, ale že mě to bude naplňovat do takové míry, jako mě naplňuje teď, to netušil asi nikdo.

Často jsem se setkávala a stále se setkávám s tím, že mě za to lidi odsoudí. Řeknou mi, že je to dětinské a odporné, nesluší se to. A co říkají rodiče? "Hano, s tímhle mi domů nechoď. Vypadáš jako feťačka s těmi modřinami po těle."

Ten rozdíl je v tom, že to neberu jako něco, čím bych chtěla světu naznačit, že jsem si užila vážně skvělý divoký sex, ale přináší to něco mně samotné. Sama nevím, co to vlastně je… Ale uspokojuje mě to jak po fyzické, tak i psychické stránce.

Nezáleží mi na tom, jestli to někdo uvidí a bude si myslet, že jsem malá holka, co potřebuje ukázat světu, že má nějakého kluka, co jí udělal cucflek na krk. Ani nesejde na tom, zda-li budu mít modřinu na krku, ruce nebo břichu...

Vidím v tom barevnost galaxie, možnost malovat po lidském těle další lidskou částí. A to nejlepší je na tom to, že nikdy neovlivníte, jakou barvu to bude mít. A co teprve ten příjemně bolestivý pocit, když vám někdo začne sát kůži.

Má závislost k cucflekům se dá přirovnat k závislosti na lízátkách. Chtěla bych je jíst každý den, ale nemohu, protože vím, že mám po sladkém migrény a že bych se jich přejedla.

Maluj po mém těle, možná si mě tím získáš. Kecám, tak lehce to nejde.

A co to vlastně cucflek je?Je to dočasná modřina, která vzniká sáním kůže.

Láska, sex, vztah.

3. října 2015 v 0:19 | hannie |  articles
Zajímalo by mne, co tato tři slova doopravdy znamenají. Poslední dobou za tím vším vidím jen bolest, utrpení, dalo by se říct, že i ztrátu. Už nějakou dobu mi to vrtá hlavou, k čemu vlastně tyto pocity/aktivity jsou. Pokud si odmyslím sex, zbyde mi jen láska a vztah. Lásku a vztah mohu přeměnit do podoby kamarádské a přemýšlet nad tím v této podobě. Možná je to dokonce lepší verze, ta "kamarádská", než ta, která nám ubližuje. Ještě jsem totiž nezažila takové zklamání od někoho, kdo mě má rád, jako od někoho, kdo tvrdil, že mě miluje. Kamarád za mnou stojí několik let, děj se, co děj. Ať mám špatné stavy, či ještě horší stavy než jsou ty špatné. Je tu vždy pro mě, nesnaží se mě změnit, nesnaží se mi nutit své názory, nesnaží se mě oklamat. Nepíše mi zamilované sračky, které ani nemyslí vážně. A i přes to všechno náš kamarádský vztah vzkvétá a nikdy jsme neměli potřebu se rozdělit. A pokud by tato potřeba někdy nastala, myslím si, že by zase rychle přešla. Nemůžeš být bez někoho, o kom víš, že ti vždy podá pomocnou ruku, když se ty topíš. To by ale nikdy neudělal někdo, kdo tě miluje. Ano, samozřejmě, že toto tvrzení by se dalo vyvrátit, jelikož člověk, který je do nějaké osoby zamilovaný, dělá vše pro to, aby byl ten druhý člověk šťastný. Ale zajímá ho to jen do té doby, dokud ho zajímá ta osoba. Pokud si najde jiný "terč" do kterého se zamiluje, všechny tyto jeho zájmy opadají a nechá vás ve všem. Je mu jedno, že se topíte, protože jste minulost a on musí pomáhat tomu "terči" v přítomnosti.

Není vztah jen něco, co si lidé vymysleli, aby se mohli vzájemně omezovat. Patřit někomu? Co, když někomu patříte, ale on vám nepatří a nikdy patřit nebude? Jaké to je, je to fér?

A proč máme potřebu se do vztahu pouštět bezhlavě, aniž bychom tu druhou osobu dokonale poznali? Není přeci hezčí trávit s člověkem čas, poznávat ho a nepřemýšlet nad věcmi jako "Teď jsem mu dala pusu, to bychom spolu měli asi začít chodit". Neříkám, že to takhle má každý, ale myslím si, že určitě nějaká část lidí je do vztahu přinucena díky té druhé osobě a zamilují se do ní až po nějaké době. A to jen proto, že si řeknou, že do toho vztahu půjdou, aby té dané osobě neublížili. Ale je to správné? Je správné se do něčeho nutit? Já si myslím, že je třeba s tou osobou trávit čas. Třeba jen tak. Jít ven, sedět na lavičce a povídat si. Někdy stačí jen to, když si v přítomnosti té dané osoby a zjistíš, že nemáš potřebu mluvit. Naplňuje tě jen to, že s tebou je. Naplňuje tě pohled na něj. A to je ono, to je ten boom, který tě má přesvědčit o tom, že přesně tohle je ten člověk - We are all searching for someone whose demons play well with ours.

A co sex? Má cenu spát s někým "jen tak", jen proto, že jste nějakou dobu sami a nadržení? Podle mého je to blbost. Neustále jsou v tom city, ačkoliv si jeden z těch dvou osob myslí, že ne, že je to jen tak - "povyražení". Vždy je mezi těma dvouma lidma něco, co je přinutí to udělat. Náklonnost jedné osoby k druhé. Musíte mít tu osobu rád, musí se vám líbit, nebo cokoliv. Přeci byste si nezamrdali s někým, kdo vás ničím nepřitahuje, jen proto, že jste horny. Ale pokud je to u vás jinak - dejte mi vědět, ráda si o tom popovídám a zjistím, že to nějací lidé opravdu umí. Vyspat se s někým "jen tak". Mně se to totiž ještě nepodařilo, vždy v tom byly city.

Ahhh, přála bych si tomuhle všemu rozumět. Možná jsem jen malá holka a příjdu na to všechno časem. Ale kdy? Může mě někdo naučit nemít city? Chovat se ke všem lhostejně? Zaplatím duhou.
 


Bring Me The Horizon - Count Your Blessings

19. srpna 2015 v 21:22 | hannie |  listen
Songem (albem) na dnešní den se stává... tadá.


HAHACREW / SAMEY - BULL$HIT

18. srpna 2015 v 22:20 | hannie |  listen
Takhle přesně si je pamatuji. Tohle video mi neuvěřitelně zvedá náladu.


Okouzlena vílou jménem TTAPPLE.

18. srpna 2015 v 19:19 | hannie |  articles
Občas jen tak sedíte a zíráte do blba. Po chvíli zírání vás nenapadne nic jiného, než si vzít do ruky tablet a začít listovat obrázky na Instagramu, občas něco lajknete. Ukojíte tím touhu zvědavosti. Od toho ten Instagram vlastně je, ne? Dobrovolně "stalkujete" lidi, kteří vás něčím zaujmou. Chcete vědět, co a s kým kde dělají, jak se mají, co dnes nosí, co jí. A pak příjde ten zlom - narazíte na novou fotografii od skvělé TTAPPLE. Zase zíráte... tentokrát ne do blba, ale na překrásnou chytrou slečnu. Projíždíte jednu fotografii za druhou, všude zanecháte červeně vyplněné srdce. Tahle slečna vám nedá spát, neustále musíte přemýšlet nad její krásou, laskavostí, inteligencí, upřímností. Ale jakto, že na mne takto dokázala zapůsobit jen pomocí Instagramu? To je ono. Jakmile najedete na její profil, ihned vám před obličejem zableskne ta jiskra, to, jak se chová k těm všem lidem, kteří jí obdivují. Ta neskutečná laskavost a pocit štěstí, co z ní vyzařuje. A hlavně ta rovnost k těm všem lidem. To, jak se nad nikoho nepovyšuje, je si se všemi těmi lidmi rovna, to mě dostává do kolen. Člověk má po těchto vjemech pocit, že si o ní musí zjistit něco víc. Chce jí poznat, a tak pátrá... narazí na její fb stránku, která dotyčnou osobu přesměruje na několik dalších kanálů, jako je twitter, ask.fm nebo dokonce na její blog http://ttapple.com/. Jste zvědaví jak se vyjadřuje, a jak zodpovídá otázky na "asku", tak ho otevřete. Pročítáte si jednu otázku za druhou. Znovu a znovu vás to dostává do kolen. Slečna vás prostě okouzlí, překvapí tím, jaká je. Nejen, že je vtipná a u některých odpovědí vás rozesměje, ale má to v hlavě srovnané. Jo a také má skvělý módní vkus, haha. Prostě všechno hraje se vším. A to tu nemluvím o tom, jak skvěle se staví ke klukům z Haha Crew, jak je podporuje... Hrozně moc Terezku obdivuji a přeju jí v životě jen to nejlepší, protože takový člověk si to zaslouží. Doufám, že se mi jednou vyplní mé přání ji poznat osobně.

Cítím se tak šťastně, když vidím, že mezi tou většinou zlých, neustále nepříjemných lidí, jsou i skvělé víly.

Tetování #1

3. dubna 2015 v 14:09 | hannie |  inspirující obrázky
Jelikož se mi nechce nic psát, hrát lolko ani být na Facebooku, tak vám splácám pár "inspirací" nebo prostě obrázků tetování. Určitě takových článků s obrázky budu dělat víc. Máte možnost mě trochu víc poznat, jelikož sem nedávám nic, co by se mi nelíbilo.


Kam dál